Před Denisou jednoho dne poklekl její přítel Viktor na koleno a požádal ji o ruku. Přestože ho milovala, do sňatku se nehrnula. Viktor ji ale prosil, až nakonec kývla. Co se stalo v jejich svatební den?
Dodnes si neumím vysvětlit, co se ten den stalo. Když jsem nastoupila do nového zaměstnání, padla jsem si hned do noty s Viktorem. Chodili jsme spolu na oběd, občas mi s něčím pomohl a zamilovali jsme se do sebe.
Beáta (27): Když mě partner po porodu viděl, zděsil se. Už nikdy se mu neukážu
Byla to opravdová láska
Hodně lidí nadává na to, když s partnerem musí pracovat, nám to vyhovovalo. Byli jsme rádi, že jsme spolu, v práci jsme to najevo nedávali, a to se mi také líbilo. Bylo to vzrušující. Zhruba po roce se mi zničehonic ozval bývalý přítel. Pípla mi smska ve dvě ráno, na což mě upozornil Viktor, protože já už byla v polospánku.
Noční zpráva
Neměla jsem před Viktorem žádná tajemství, tak jsem před ním zprávu otevřela. Byl to jen takový výkřik do tmy. „Ahoj, jak se máš?“ nic víc, nic míň. Viktor se tím ale začal užírat. Já na tu zprávu nereagovala, ale on se mě pět dní po sobě ptal, jestli jsem mu už odpověděla. Teď už se to nedozvím, ale zpětně si myslím, že se bál, že mě ztratí, a neuměl mi to říct, tak zvolil jinou možnost.
Jednou večer byly doma všude svíčky a hrála pomalá hudba. Viktor mě požádal o ruku a já se vyděsila. O svatbě jsem přemýšlela, ale v tom negativním slova smyslu. Moji rodiče se rozvedli, Viktor je také z rozvedené rodiny a já se prostě bála, že svatba všechno změní. Že se ti dva přestanou snažit.
Pořád mě prosil
Viktor ale naléhal, NE nebral jako odpověď. Bombardoval mě tím, že my dva se milujeme, že touží po tom, abych nosila jeho příjmení a mohl všude pyšně říkat, že já jsem jeho manželka. Souhlasila jsem. Opravdu jsem ho milovala a když to pro něj bylo tak důležité, nechtěla jsem mu zlomit srdce. Řešili jsme společně všechno ohledně svatby, až jsem se i já začala těšit. Dokonce ještě noc před naším důležitým dnem jsme se v posteli drželi za ruce a Viktor říkal: „Už aby to bylo.“
Když jsem ráno byla v salonu, volal mi. „Prosím tě, já nemůžu.“ Nejdříve jsem nerozuměla, co tím myslí. Domnívala jsem se, že má problém s oblekem nebo něco takového. Vyšla jsem před salon, abych měla soukromí, a Viktor to zopakoval: „Nemůžu. Chtěl jsem, ale nedokážu to,“ omluvil se a položil to. To byl konec nejen mého jediného svatebního dne, který jsem vlastně nechtěla, ale i konec našeho vztahu. Teď už bezpečně vím, že se nikdy vdávat nebudu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.