Dušan svou manželku Věru miluje, žijí spolu dlouhá léta. Vždycky na ní obdivoval její dobrosrdečnost, ta se ale poslední dobou zvrtla a jak Dušan říká, ničí jim to život.
Věra byla vždycky hodný člověk. To se mi na ní líbilo ze všeho nejvíc. Jsme spolu už skoro třicet let a nikdy jsme na sebe nebyli sprostí, nikdy jsme nemuseli nijak křičet. Vše šlo vyřešit v klidu.
Je až moc hodná
Věry laskavost ale v poslední době začala překračovat únosnou mez. Já si nemyslím, že bych byl zlý člověk, ale rozhodně jsem v jistých situacích opatrnější a nevěřím tolik lidem jako ona. Několikrát jsem jí říkal, že je až moc důvěřivá. Až moc hodná a lidé toho využívají. Věra to ale neviděla.
Nechápal jsem, že jim uvěřila
Stalo se třeba, že jsme řešili koupi nového mrazáku. Vybrali jsme jeden na internetu a já šel do ložnice pro peníze, abych si je připravil na druhý den. Tam jsem ale zjistil, že jich výrazně ubylo. Ne, že by si z toho Věra nemohla brát, ale šel jsem se jí jen zeptat, jestli těch pět tisíc brala ona, nebo jsem blázen.
„Ano, protože tu byli popeláři, zvonili na všechny byty, že si jdou pro ty poplatky,“ odpověděla mi. Zarazil jsem se, jaký nesmysl jsem právě slyšel. „Jaké poplatky?“ nedávalo mi to vůbec smysl. Věra mi vysvětlila, že dva popeláři vybírali poplatky za služby a každá rodina dávala čtyři tisíce. „Tys jim dala čtyři tisíce?!“ zalapal jsem po dechu. „Neměla jsem menší, dala jsem pětitisícovku a oni slíbili, že mi přinesou zbytek.“ Samozřejmě, že nic nepřinesli. A samozřejmě, že to byli falešní popeláři. Volal jsem na policii a nahlásil podvod, podle nich jsme nebyli jediní.
Ničí to náš vztah
Věra ale ani po této zkušenosti nepřestala být důvěřivá. Minule dala peníze jedné paní na autobusovém nádraží, která tam stála s cedulí, že ji okradli a nemá se jak dostat domů za rodinou. Strkala jí pětistovku a ještě se omlouvala, že víc nemá. Marně jsem jí vysvětloval, že to je klasický podvod. Musel jsem jí to ukázat za pár dní, kdy jsme šli kolem a ta paní tam samozřejmě pořád stála. „Ona ještě neodjela?“ pronesla naivně. Bylo mi jí skoro líto. Byla tak hodná, že si nepřipouštěla, že by ji někdo mohl oklamat.
Bohužel poslední kapka přišla, když jela z práce domů a u silnice nabrala stopaře. Stopař jí řekl, že cítí kouř, aby zastavila, že se na to podívají. Věra vylezla z auta, on pohotově zamkl a odjel. Domů přišla ubrečená, že nemá ani auto ani kabelku s doklady a penězi. Tehdy jsem nepříčetně křičel, že si ze mě dělá srandu a Věra brečela ještě víc. Zařekla se, že už to neudělá, ale tomu nevěřím. Její důvěřivost nám ničí manželství.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.