Diana (35): Syn plakal, že za ním chodí v noci nějaká holčička. Šokovalo mě, kdo by to mohl být

Náš syn Tobiáš (4) odmítal poslední měsíce spát ve svém pokoji. Přes den si tam klidně hrál, ale v noci tam být odmítal.

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (33): Myslela jsem si, že duchové jsou jen v bytě. Jenže to bylo mnohem horší

Kolem postýlky si rozestavil svoje hrdiny

Myslela jsem si, že mu jde o to, aby mohl být s námi v ložnici. Zkoušela jsem různé finty, jak ho donutit spát ve svém. Chlácholila jsem ho větami jako: „Nemusíš se bát, žádná strašidla neexistuji. Jsi tady v bezpečí.“ Pořídili jsme různé dětské lampičky, které vydrží svítit celou noc. Někdy jsem usnula s ním a z pokoje pak odešla.

Chtěla jsem, aby měl svůj pokojík rád a spal v něm bez potíží. Ale nedařilo se nám to. Vždycky, když jsme ho uložili, nastal problém. Největší strach měl, když padla tma. Pro děti v jeho věku je to velmi typické. Stále jsem věřila, že se to zlomí. Jednou jsem byla zcela nekompromisní a skoro mu přikázala, aby tam spal, jinak bude zle.

On ještě narychlo vylezl z postýlky. „Co jdeš ještě dělat?“ zeptala jsem se naštvaně. „Postavím si kolem postýlky všechny svoje hrdiny,“ řekl. „A proč? Akorát na ně ráno šlápneš,“ ptala jsem se. „Třeba mě budou před tou holčičkou chránit. Já se jí vážně bojím. Ona mě tahá z postele a naposledy mi řekla, že jsem měl umřít já, ne ona,“ šokoval mě.

Mohlo by Vás zajímat:

Izabela (20): Neznámý muž mě ve snu prosil, abych vyšla před dům. Šokovalo mě, co jsem tam našla

Manžel naznačil, kdo by to mohl být

Nechala jsem ho postavit hračky kolem postele, počkala, až usne, a odešla. Jeho slova mi ale pořád zněla v hlavě. Šla jsem za manželem a svěřila jsem se mu. „Víš, co mi řekl Tobík? Tvrdí, že za ním chodí holčička a říká mu, že měl umřít on, ne ona,“ vylíčila jsem mu. Manžel Honza odvrátil pohled. „Myslíš, že by to mohla být...,“ zamumlal a pak těžce polkl, „Terezka?“

Já jsem jen pokrčila rameny a nešťastně jsem si sedla vedle něj. On měl mít totiž Tobík sestřičku. Čekala jsem dvojčata. Během porodu ale přišly komplikace. Podařilo se zachránit jen jedno z dětí. Holčička se bohužel narodila mrtvá. „Přece si to jen tak nevymýšlí? Co když říká pravdu a ona ho vážně chodí strašit?“

Honza je víc při zemi než já, takže tuto teorii odmítl. Nedalo mi to a šla jsem se podívat na Tobíka do pokojíčku. Obešla jsem jeho postýlku. Všechny hračky, které si kolem ní postavil, byly rozházené. Ne že bych věřila na bubáky, ale klekla jsem si na zem a zadívala jsem se pod postel.

Mohlo by Vás zajímat:

Ljuba (42): Museli jsme utéct z našeho domu. Dělo se tam něco, co nás málem připravilo o rozum

Měl v puse uspáváček a dusil se

Byla tam jedna hračka, malý růžový uspáváček, kterého jsme měli koupeného pro Terezku. Dala bych ruku do ohně za to, že jsem ho dala do krabice. Tobík díkybohu spal. Šla jsem si také lehnout. Hlavou se mi honily vzpomínky na bolestivý porod. I na to, jak mi podávali mrtvé miminko. Ten pohled nikdy nezapomenu.

Z myšlenek mě vytrhl dětský křik. Letěla jsem za synem. Měl v puse nacpaný uspáváček a dusil se. Vzala jsem ho do náručí. Když popadl dech, plakal: „Mami, už tady zase byla. Já se jí strašně bojím. Můžu spát s vámi, prosím?“ Neváhala jsem ani minutu. Od té doby spí raději s námi a my musíme najít způsob, jak zlého ducha malé Terezky odehnat. O syna se vážně bojím.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (24): Na hřbitově jsem potkal zvláštní dívku. Málem jsem se do ní zamiloval, než jsem zjistil mrazivou skutečnost

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.