Ljuba (42): Museli jsme utéct z našeho domu. Dělo se tam něco, co nás málem připravilo o rozum

Před časem jsme se přestěhovali do domku po lidech, kteří se o něj už nedokázali postarat. Byli jsme první vážní zájemci, kteří ho nakonec i koupili.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (39): Koupili jsme dům, který byl plný zla. Muselo se stát neštěstí, aby mi manžel uvěřil

Ve dvě ráno dům ožíval podivnými zvuky

Prvních pár týdnů bylo všechno v pořádku. Dokonce nás občas původní majitelé přišli navštívit. Byl to už pár v letech, který nezastíral, že má k domu jistý vztah. Někdy jsem z nich měla pocit, že nechodí jen obhlížet dům, ale i „někoho“, kdo v něm žije. Jak bych to jen popsala... Žena procházela místnostmi a k někomu promlouvala.

Její muž jezdil rychlým pohledem po stěnách, jako by tam něco viděl. Jednou mi došlo, že u nás už pár týdnů nebyli. „Třeba už se smířili s tím, že se domu vzdali,“ poznamenal Miroslav. Mě ale začalo trápit spaní. Pravidelně jsem se v noci budila. Vždy v jednu hodinu a padesát devět minut. Padla druhá hodina ranní a dům ožil.

Z půdy jsme slyšeli zvuky. Znělo to, jako by někdo přesouval nábytek. A že ho tam bylo. Dočasně jsme tam naházeli vybavení po původních majitelích. Od dřevěných schodů, které vedly do patra, zase bylo slyšet rychlé kroky, jako by někdo utíkal. Když jsem se do těch zvuků zaposlouchala, přišlo mi to spíše jako dupání zvířete než člověka.

Mohlo by Vás zajímat:

Zlatuše (57): Na odpočinek jsme si koupili starší dům. Původní majitel nás chce vyhnat

Utekli jsme poznat pravdu k dceři

Zvuky se s železnou pravidelností ozývaly každou noc ve stejný čas. Nejenom, že jsme z toho byli oba vyčerpaní, ale nevěděli jsme, co máme vlastně dělat. Když šel Miroslav na půdu, odkud jsme slyšeli šramot, vše stálo na svých místech. Sotva si lehnul po postele, opět se na půdě odehrával čilý ruch. Oba jsme začali pochybovat o svém zdravém rozumu. Navrhla jsem, abychom šli na pár dní k dceři.

Té jsme pravdu neřekli. Jen jsme potřebovali vědět, zda se z nás stávají blázni, nebo se u nás doma vážně něco děje. Byli jsme pryč týden. Žádné buzení ve dvě ráno, žádné zvuky. „Takže my dva jsme v pořádku, problém bude v domě,“ poznamenala jsem, když jsme se vraceli.

Vešli jsme dovnitř a vybalili věci, když se zničehonic sama pustila televize. Nešel ale žádný program, pouze zrnění. Pak začalo hrát rádio. Všechna světla, co máme po domě, se rozblikala. Nahánělo mi to strach. „Co to je?“ ptala jsem se muže. „Netuším. To už ale nebude náhoda. Něco se tu děje. Mám pocit, že tu nejsme vítáni,“ prohlásil.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (41): Dceři někdo našeptával strašidelné věci. Křivdila jsem jí, že je to jen dětská hra

Pochopili jsme, že v domě nejsme vítáni

Po pár minutách se světla uklidnila, pak všechna najednou zhasla. Světlo vrhala jen zrnící televize. Manžel šel a všechny žárovky utáhnul. Stále neztrácel naději, že to celé může být způsobeno jen stářím domu. Já jsem si šla napustit vanu, abych se uklidnila. Než jsem si do vody vlezla, tekla normálně průzračná. Sotva jsem si lehla, z kohoutku se začalo valit bahno.

Zaječela jsem. Přiběhl manžel a nestačil se divit tomu, co vidí. Vytáhnul mě z vany a znovu zkusil pustil vodu. Tekla opět čirá. Ani jeden z nás z toho nebyl moudrý. „Víš co, pojďme raději spát. Zítra zkusíme najít ty bývalé majitele a zeptat se, co se tady děje,“ prohlásil manžel.

Lehli jsme si do postele zcela vyčerpaní. Odbila druhá hodina ráno. Televize se opět sama pustila, stejně jako rádio. Žárovky blikaly ostošest. Z koupelny jsme slyšeli téct vodu. Nakonec jsme nikoho nehledali a dům opustili. Nyní bydlíme jinde, kde je všechno v pořádku.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (18): V domě s námi žil duch malé holčičky. Musela jsem jí pomoci najít klid

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.