Dobroslava (50): K padesátinám jsem dostala ten nejkrásnější dárek, přišla mě pozdravit zesnulá maminka

Moje maminka nežije déle jak deset let. Za tuto dlouhou dobu jsem si na to už víceméně zvykla. Neznamená to však, že si na ni nevzpomenu. Nedávno mi hodně chyběla. Slavila jsem padesáté narozeniny a moc jsem si přála, aby byla u toho. A myslím si, že se to splnilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Bětka (22): Maminku jsem nikdy neviděla. Jednou v noci se mi splnilo přání a navštívila mě

Od smrti maminky jsem neslavila své narozeniny

I když vedu spokojený život, maminka mi pořád chybí. Byla to ta nejmilovanější osoba v mém životě. Nezemřela za žádných tragických události. Byla ve věku, kdy už měla "nárok" odejít. Ani neumírala v bolestech. Zemřela ve spánku u sebe doma. Přesně tak, jak si vždycky přála.

První roky bez ní byly vskutku těžké. Už jsem neměla komu zavolat o radu. V mém životě měla zásadní roli. Byla to maminka s velikým M. Přiznám se, že jsem od její smrti nechtěla slavit své narozeniny. Věděla jsem, že to nezvládnu. Ta ztráta byla příliš čerstvá. Roky plynuly a já se z toho postupně dostávala.

Pomohl mi manžel a naše děti s vnoučaty. Díky nim jsem po čase zase měla úsměv na tváři. Dokonce se jim podařilo přemluvit mě k tomu, abych oslavila své padesáté narozeniny. „Babička by si to určitě přála," lámal mě syn. Nakonec jsem mu musela dát za pravdu a rozhodla se po letech uspořádat narozeninovou oslavu.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (22): Děda řekl babičce ve snu temné proroctví. Bohužel se vyplnilo

Rozhodla jsem se oslavit své padesátiny

Přišly naše dvě děti s vnoučaty. Kupodivu to bylo velmi milé odpoledne. Všichni o mé mamince mluvili s takovou pokorou a láskou, až mě to dojalo. Chvílemi jsem snila o tom, jaké by to bylo, kdyby s námi seděla u stolu. Určitě by byla štěstím bez sebe, myslela jsem si. Když večer všichni odešli, dolehlo to na mě. Zmoženě jsem usedla na křeslo a rozjímala.

V bytě bylo hrobové ticho. Zaklonila jsem hlavu a vzpomínala na maminku. „Kéž bys tu byla se mnou," pronesla jsem tiše. Ještě pár minut bylo ticho, pak se bytem rozezněl neznámý zvuk. Natolik mě rozhodil, že jsem šla hledat jeho původ. Prošla jsem celý byt a zastavila se až u květiny, kterou mi kdysi dávno darovala mamka.

Dodnes nevím, jak se ta květina jmenuje, ale to je vlastně úplně jedno. Zvuk vycházel právě z té květiny. Vzala jsem si brýle, protože se mi zdálo, že se kytka sama od sebe hýbe. Jako kdyby mi rostla před očima. Stála jsem nad ní a užasle pozorovala, co se to děje. Ještě ten den ráno žádné poupátko neměla, a najednou tam bylo jedno neobvykle veliké.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (21): Zesnulá kamarádka mi kdysi darovala hrací truhličku. Dnes už chápu, proč na tom tak trvala

Zesnulá maminka mi přišla popřát

Zvuk zesiloval a společně s ním se rozvíjelo poupátko. Cítila jsem kolem sebe zvláštní energii. Když se květ celý rozvinul, zvuk ustal. Nikdy v životě jsem nic krásnějšího neviděla. Květ byl lagunově modrý a veliký. Když jsem se do něj zadívala, ucítila jsem maminku. Jen těžko se pro ten moment hledají slova.

Dojetím mi tekly slzy, protože jsem pochopila, co se to děje. Maminka mi přišla popřát k narozeninám. Byl to krásný okamžik. Druhý den nebylo po květu ani stopy. Jako kdyby nikdy žádný nevykvetl. Myslím, že maminka vyslyšela mé narozeninové přání a přišla mě navštívit, aby mi dodala sílu do života.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Mahulena (27): Naši nerozlučnou trojku rozdělila smrt. Zesnulý kamarád to tak ale nenechal

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.