Dominika cítila, že je trochu jiná než ostatní. Viděla blížící se smrt lidí kolem sebe. Trpěla velkými úzkosti, protože nedokázala události ovlivnit. Podaří se jí nakonec díky svým vidinám pomáhat?
Když jsem byla malá holka, stávalo se mi, že jsem měla zvláštní vidiny. Jednalo se o krátký obraz někoho, jak spadne třeba pod auto. Byla to vteřina daného momentu, ale bohužel pravdivá. Trvalo pár dní a já se doslechla, že ve vedlejší vesnici spadlo dítě pod auto.
Jasnozření
Jako malé dítě to moc nechápete a nehledáte spojitost s tím, co se událo. V dětství se to stávalo velmi nárazově. Změna nastala v dospělosti. Svoji vidinu jsem vždy měla minimálně třikrát, než došlo na úmrtí. Nejhorší bylo, když se to týkalo přímo někoho z mé rodiny. Měla jsem to takto s babičkou.
Neohlášeně přišel obraz její tváře a krátký moment toho, jak zemře. Do pár týdnů jsme jeli na pohřeb. Snažila jsem se rozpomenout se, co jsem viděla, abych to celé lépe pochopila. Jenže málokdy jsem si dokázala přesný obraz vybavit.
Bylo jasné, že pokud s tím nezačnu něco dělat, zblázním se. Možná bych nakonec viděla svou vlastní smrt. Vyhledala jsem duchovního průvodce, abych se s tím naučila pracovat. Ukázalo se, že taková dovednost nese přesný název, a to jasnozření.
Sama proti smrti
Nechtěla jsem žít s pocitem, že vím, že někdo umře, a já nic neudělám. Další z obětí smrti měla být veřejně známá osobnost. To byla moje šance. Mohla jsem to zvrátit. Snažila jsem se přes kamaráda, který pracoval u novin, sehnat kontakty a upozornit na neštěstí. Vysmáli se mi, že takových bláznů mají denně několik. Prosila jsem je, aby mě vyslechli. Neuspěla jsem. Znovu jsem doufala, že se mýlím a smrt nenastane. Za týden jsem četla v novinách, že zemřela...
Chtěla jsem se své dovednosti zbavit. Dostávala mě do velmi úzkostných stavů. Málokdo mi věřil. Moje kamarádka Lucie mi slíbila, že pokud budu mít vidinu, která by se měla týkat jí, vyslechne mě, aby se ukázalo, jestli se tomu dá zabránit. Byla jedna z mála, která mi to vše věřila.
První záchrana
Jednou byla moje vidina trochu jiná, přišla jen dvakrát. Jednalo se o cizího muže na ulici. Výjev byl i delší. Byla tam motorka a starší muž. V ten den jsem se cítila jinak. Těžko se to popisuje, jednalo se o velmi hluboký pocit. Šla jsem parkem, když vtom jsem slyšela hlasitý zvuk motorky. Intuitivně jsem běžela k místu, odkud zvuk přicházel.
Zahlédla jsem staršího muže. Současně z druhé strany přijížděla velmi rychle motorka. Muž chtěl akorát přejít silnici. „Zemře!“ zakřičela jsem. Rychle jsem se rozeběhla a stáhla muže zpět na chodník. Bylo to těsně předtím, než projela motorka. Kdybych ho nestáhla, srazila by ho. Muž mi poděkoval za záchranu života. Stále nejsem ze své schopnosti moudrá, ale poprvé jsem zabránila neštěstí, o kterém jsem věděla dopředu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.