Dominika se ke svému příteli přestěhovala s nadšením. Když mu ukázala, jaké změny by si u něj představovala, vše zamítl. Má rád svůj minimalistický byt. Jenže Dominika si tam připadá jako v hotelu.
Bydlím u Jakuba (38) už měsíc a ubíjí mě to. Myslela jsem, že mi dá volnou ruku a jeho byt trochu zvelebím. Jenže on nesnese žádnou barvu kromě černé a bílé. Je to u něj jako v nudném hotelu.
Miluju dekorování bytů
Jakub to u mě doma neměl nikdy moc rád. Lebedím si v boho stylu, všude květiny a na zdech hodně obrazů. Když navrhl, ať se k němu přestěhuji, už jsem si v hlavě plánovala rekonstrukci jeho nudného staromládeneckého bytu. Jakmile jsem vytáhla patchworkovou deku a barevné závěsy, Jakub mě zastavil. Před květinovými osuškami zavřel oči a nechtěl je otevřít, dokud nebudou někde schované.
„Víš, zlato, já si zakládám na decentním stylu. Můžeš si vyzdobit třeba půlku pracovny, jestli to všechno nemáš kam dát,“ pravil bezelstně a já se snažila potlačit zklamání. Celý jeho černobílý byt s naleštěnými kachličkami a sklem mi připadal smutný už od začátku našeho vztahu.
Můj koutek v pracovně mi připomínal, jaká doopravdy jsem. Bylo mi z toho smutno. Připadalo mi, že stejně malý kousek si pro mě vytvořil Jakub i ve svém srdci. Jen co jsem někam dala vázu s květinami, hned ji přesouval tam, kde bude méně vidět.
Musela jsem do bytu pustit barvy
„Lásko, pozor na ten konferenční stolek. Hrnky na něm zanechávají kolečka,“ zašeptal mi Jakub jednou po milování. A já zůstala vzhůru ještě hodinu. Hlavou mi kolovala myšlenka, že jsem se neměla stěhovat. Tady nebudu nikdy šťastná!
Půl roku jsem vydržela žít ve sterilním domově svého přítele, u něhož jsem už začala rozpoznávat prvky obsedantního chování. Pak odjel na služební cestu a já se rozhodla vzít situaci do svých rukou. Riskovala jsem náš vztah, ale stálo mi to za to.
Během několika dní jsem byt vymalovala pastelovými barvami, pověsila decentně vzorované závěsy na okna a na zdi umístila abstraktní obrazy. Snažila jsem se to nepřehnat a krotila svou boho náturu. Když vešel do předsíně a ucítil vůni aroma oleje, málem to s ním seklo.
Našli jsme kompromis
Vysvětlila jsem Jakubovi, že společné soužití je o kompromisu. Já celou dobu trpím, leštím sklo a stýská se mi po barvách a květináčích přetékajících zelení. Jestli je tohle na něj moc, pak jsem na něj příliš „živá“ i já.
Jakub svolil, že se pokusí zvyknout na nové dekorace, když okamžitě vypnu tu vůni. „Kdyby ti chyběl tvůj minimalismus, nechala jsem ti kousek v pracovně,“ řekla jsem sladce. Je pravda, že tam Jakub tráví hodně času. Snad si zvykne, já ve strohém bytě žít nedokážu!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.