Může si člověk najít lásku i ve stáří? Elenina babička ovdověla několik let po svatbě. Celý život k sobě nikoho nechtěla, věnovala se jen rodině. Když ale před pár týdny přišla s oznámením, že někoho má, Eleně tím vyrazila dech.
Moje babička Jiřina, které je sedmdesát pět, měla pěkně těžký život. Rozhodně bych s ní nechtěla měnit. Když mi řekla, že si našla přítele, vyrazila mi dech. Ale rovněž mi tím udělala nesmírnou radost, protože si lásku zaslouží.
Babička to měla těžké
Když bylo Jiřině dvacet, potkala Oldřicha. Zamilovali se, vzali a měli děti. Všechno by to bylo ukázkové, kdyby Oldřich tři roky po svatbě neumřel při dopravní nehodě. Jiřina zůstala ze dne na den sama se dvěma dětmi.
Zachovala se jako velká hrdinka, moji mamku i strejdu dokázala uživit sama. Zajistila jim báječné dětství a mohli bez problémů vystudovat. Vždy za to byli babičce vděční. Říkali, že to pro nikoho nebylo lehké období. Babička ale všechno zvládla s grácií. A místo dědečka si nikdy nenašla nikoho jiného...
Babička prožila život bez muže
„Já mám vás, žádného chlapa k sobě nepotřebuji,“ říkala vždy, když se jí někdo zeptal, proč si po Oldřichově smrti nenašla přítele. Nikdy jsem to nechápala. Myslela jsem si, že by to dědečkovi určitě nevadilo. Podle mě by byl rád, kdyby nebyla na všechno sama. Ona ale na to měla vlastní názor. Muže k sobě prý nepotřebovala.
Před pár týdny ale ukázala, že část její životní filozofie vzala za své. Byly jsme zrovna u nás doma jen my dvě, když mi řekla, že by se mi chtěla s něčím svěřit.
„Je mi trapné říkat ti to, ale už nechci dál lhát a tajit. Mám přítele. Je mi hodně nepříjemné o tom mluvit. Vždycky jsem si myslela, že jste pro mě ti hlavní a už nikdy žádnou lásku nepoznám. Vašek je ale jiný a je mi s ním opravdu příjemně,“ prozradila mi nesměle.
Babička mi prozradila tajemství
V tu ránu se mi nedostávalo slov. Ale byla jsem na ni opravdu hrdá. Nikdy by mě totiž nenapadlo, že se mi tolik otevře. „Babičko, jsem moc ráda, že jsi mi to řekla. A ještě víc mě těší, že sis někoho našla. Doufám, že nám ho brzy ukážeš,“ řekla jsem jí.
„Jsem ráda, že to chápeš. Myslím, že v době, kdy jsem vyrůstala, by to ženě jen tak neprošlo,“ pronesla smutně. Vypadalo, že se jí hodně ulevilo. Chápu její obavy a jsem opravdu moc ráda, že je šťastná. Nikdy by mě nenapadlo soudit ji za to, že nezůstala sama...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.