Žárlivost je nepříjemná věc, zejména pokud bývá opodstatněná. Paní Eva si jednou rýpla do manželovy kolegyně a od té doby to má na talíři. Navíc to manžel kolegyni řekl a té okamžitě stouplo sebevědomí a dává to Evě patřičně najevo.
Nemyslím si, že bych byla vyloženě žárlivý typ, naopak je to manžel, kdo vždycky dělal scény. Jenže byly nesmyslné, protože Pavel si v hlavě vymyslel příšerné scénáře a já mu trpělivě vysvětlovala, že to není pravda.
Po svatbě jsme postavili baráček a poté se nám narodila dcera. Všechno bylo fajn, Pavel měl hodně práce, ale veškerý volný čas věnoval nám. Jenže pak ho povýšili a jezdil na samá školení a doma tolik nebýval. Tenkrát mě trápila vyhřezlá ploténka a já neměla čas chodit na rehabilitace.
Bylo to náročné
Když byly Aničce dva roky, vzbudil nás strašný kašel. Anička se dusila a byla to hrůza. Volali jsme záchranku a bylo nám řečeno, že má dusivou laryngitidu. Dostala šest druhů léků, každý se bral v jinou hodinu a bylo to náročné. Byl konec ledna a doktor mi nařídil, abych s ní chodila minimálně třikrát denně ven, protože chladný vzduch jí snižoval otok.
Bylo to vysilující a zvládala bych to lépe, kdyby mi bylo dobře, jenže já měla druhý den horečky, do toho mě bolela ta ploténka a už od půl sedmé ráno jsem jezdila s kočárkem po vesnici. Chladný vzduch jí pomáhal, takže jsme byly venku pořád, jenže já uklouzla a tu ploténku si ještě víc zhoršila. Volala jsem Pavlovi, protože jsem ho potřebovala slyšet a chtěla si trochu vylít srdce, ale nezvedal to, podruhé také ne a potřetí nepříjemně odvětil, že se zrovna baví s kolegyní Klárou, takže co tak nutně potřebuji. Hrozně mě to naštvalo a jízlivě jsem řekla: „No tak si to užijte!“ a položila telefon.
Božena (59): Hlídala jsem vnoučka a omylem ho zranila. Dcery reakce mě zasáhla
Cítila se jako hvězda
Druhý den to ze mě vyprchalo a volala jsem mu, jenže to zvedla Klára a řekla: „Prosím tě, Pavlík zrovna odběhl, on ti pak zavolá“ ani jsem jí neodpověděla a zavěsila. „Pavlíka“ jsem měla v hlavě celý den. Napsala jsem mu zprávu, že mě s ní už rozčiluje. Když se vrátil, říkal, že jsem blázen a dělám scény z ničeho, Kláře to řekl a oba se smáli, proč tak vyvádím. „Proč jsi jí to proboha říkal?!“ vyštěkla jsem.
Dělalo jí to dobře a cítila se jako hvězda. Přečetla jsem si potají jejich zprávy, kde se ho ptala, jestli pořád žárlím a jaká je atmosféra. Pavel odepisoval, že to nestojí za nic, a mě to mrzelo, jenže jsem nemohla přiznat, že jsem to viděla. Klára pracuje na pobočce v jiném městě, ale když tam Pavel jel, zase jsem trnula. Jak se vrátil, opět jsem si četla zprávy.
Ona mu psala: „Jéé, ty jsi tady, Pavlíku? Dáme kafe?“ a on psal, že moc rád. V dalších zprávách jí děkoval za masáž krku a ona dodala: „Prosím tě, to nic nebylo, ta tvoje žárlivka by tě asi nenamasírovala“ a já pěnila vzteky. Od té doby mi dělá samé naschvály. Pavel tvrdí, že jsou jen přátelé, ale já ji nemám ráda. Stouplo jí do hlavy, když jí řekl, že na ní žárlím, a já pokaždé trnu, když se mají vidět.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.