Evelína (28): Rodina tvrdila, že je bratranec blázen. Skutečnost ale byla mnohem děsivější

Mám o dva roky mladšího bratrance Patrika. Dokud se choval normálně, naše rodiny se pravidelně stýkaly.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (22): Oživily jsme s kamarádkou dávný hřbitovní rituál. Ještě dnes z toho mám husí kůži

Rodina označila bratrance za blázna

Jako malé děti jsme si spolu hodně hrávali. On byl sice trochu strašpytlík, ale i tak na něj ráda vzpomínám. Když to vezmu zpětně, tak už jako malý říkával, že slýchává cizí hlasy. Ba dokonce, že mu v noci někdo ubližuje. Tehdy jsem tomu nevěnovala pozornost. Spíše jsem si myslela, že si rád vymýšlí.

Jeho přesvědčení o existenci různých nadpřirozených jevů s věkem nevymizelo. Jeho matka nám nejednou vyprávěla, že si myslí, že Patrik trpí halucinacemi a je zralý na blázinec. Místo toho, aby se mu snažila pomoci, ho zavrhla. Ona i jeho otec od něj dali ruce pryč. Zůstal na svoje trápení sám. Dlouho jsem sbírala odvahu, abych se za ním vydala a na věc se podívala zblízka.

Jednoho dne jsem u něj zazvonila. Přišla mi otevřít nešťastná troska. Lekla jsem se ho už ve dveřích. Měl na krku krev. ,,Co se ti proboha stalo?“ zeptala jsem se. Patrik se na mě smutně podíval a řekl: ,,Spadl jsem v noci z postele. Pojď dál,“ pozval mě. Jeho byt připomínal temné doupě. Zatažené rolety, všude nepořádek. Je pravdou, že ve mně nebudil pocit normálního člověka.

Mohlo by Vás zajímat:

Magdaléna (46): Chtěla jsem se zabít. Zachránil mě až zázračný medailon s anděly

Vyprávěl mi těžko uvěřitelný příběh

,,Co tě ke mně přivádí? Jdeš se podívat na blázna?“ zeptal se otevřeně. Nevěděla jsem, jak odpovědět. ,,Zajímá mě, jak se máš. Říká se, že máš nějaké problémy,“ odpověděla jsem. ,,Matka zase mluvila? Problémy mám, ale vyřeším si je sám. To je všechno, co jsi chtěla?“ odpověděl jízlivě.

Nedalo mi to a chytla jsem ho za ruku. ,,Páťo, já ti chci pomoc. Jen mi musíš říct jak. Vždyť víš, že mně můžeš věřit,“ řekla jsem mu a pohladila ho. ,,Jak si přišel k té krvi?“ naléhala jsem. ,,Vážně to chceš slyšet?“ Kývla jsem na souhlas. ,,V noci mě cosi navštěvuje. Přemisťuje to věci, šeptá to divná slova. Když je nejhůř a je to hodně blízko, ležím paralyzovaný na posteli i několik hodin," vyprávěl těžko uvěřitelný příběh.

,,Sotva se začnu jakkoliv bránit, přijde trest. Někdy je to krvácející ucho, jindy škrábance po celém těle,“ řekl a vykasal si rukáv, kde měl šílené modřiny. ,,Panebože, to je ale strašné! Napadá tě, co to může být?“ ptala jsem se. ,,Počkej, ty mi věříš?“ zeptal se nadšeně. ,,Věřím a společně to vyřešíme,“ řekla jsem přesvědčivě. Nabídl mi, abych u něj pár nocí přespala. Jinými slovy, abych si to zkusila na vlastní kůži.

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (41): Myslela jsem si, že jsem o rodiče navždy přišla. Z omylu mě vyvedla hořící svíčka

Zažila jsem to na vlastní kůži

Zůstala jsem rovnou tu noc. Připravil mi postel, a pak si šel dát sprchu. Jakmile jsem osaměla, pocítila jsem strach. Pokoj najednou vypadal hrůzostrašně. Seděla jsem nehnutě na posteli, když se zničehonic objevilo nějaké světlo, které určitě nepřicházelo z ulice. Lítalo po pokoji jako splašené. Pak se rozzvonil budík a pustila se televize. Dveře všech skříní se otevřely.

,,Patriku, já se bojím,“ volala jsem vyděšeně. Vešel do pokoje. ,,Už je to tady. Lehnu si k tobě, neboj se,“ řekl a přimáčkl se ke mně. Užasle jsem pozorovala, co se v pokoji děje. Rozléhal se jím děsivý šepot, znělo to jako latina. Nespala jsem ani chvíli. Během noci jsem cítila bodavou bolest v zádech. Ráno jsem kolem ledvin měla obrovské modřiny. Patrika jsem přemluvila a nyní bydlí u mě.

Mohlo by Vás zajímat:

Sofie (39): V našem bytě žije cosi děsivého. Nevím, zda se tam ještě někdy budu cítit dobře

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.