Evelína (29): Žijeme trochu jinak než většina lidí. Nám se takový život líbí, ale naše děti velmi trpí

Když jsme se s Pavlem poznali, věděla jsem od začátku, že je to přesně moje krevní skupina. Neměli jsme sny jako většina lidí. Naše štěstí spočívalo v tom, že jsme si sami pěstovali potraviny, chovali jsme zvířata a obešli jsme se bez televize. Okolí nechápalo, jak nás to může bavit.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (37): Neunesla jsem tíhu závažného tajemství mojí sousedky. Teď trpí nevinný člověk

Nešťastná dcera

Věděli jsme, že si o nás lidé myslí, že jsme podivíni. Skoro všechno jsme si obstarali vlastními silami, takže do krámu jsme chodili jen velmi málo.

Máme dceru, která nastoupila do školky až v jejích pěti letech, kdy je docházka povinná. Tam jsou děti ještě docela malé a nejsou zlé a zákeřné. Horší to bylo, když Eliška přešla do základní školy. Místo toho, aby chodila domů nadšená a plná dojmů, vracela se skleslá a moc nás prosila, abychom ji učili doma. Nechtěla nám prozradit důvod, proč se jí ve škole nelíbí, takže jsme to nakonec brali tak, že zkrátka potřebuje více času, ale to, že je tam nějaký problém, nás nenapadlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Milan (32): Žena se doma tvářila jako největší chudák, ale to, že roli matky nezvládá, už mi neřekla

Děti se jí smějí za to, jak žijeme

Jenže to začínalo být čím dál tím horší. Buď předstírala nevolnost nebo mě prostě jen prosila, že tam už nechce. Až po delší době se mi podařilo zjistit, co se děje. Děti se jí smějí, že je z rodiny zálesáků. Čichají k ní a dělají různé zvuky, jako že smrdí, ať už ohněm nebo zkrátka zvířaty. Ono to tak možná i je, jenom my to necítíme, protože v tom žijeme. Nepoužíváme ani žádné chemické aviváže, prací prášek si vyrábíme po domácku. Takže její oblečení sice nevoní, zato je čisté. Eliška je velmi nešťastná a smutná, já to špatně snáším, protože nechci, aby se trápila. Jenom teď nevím, co s tím, protože změna školy není řešením, smáli by se jí i jinde. Učit doma ji mohu, ale nechceme to hnát do takových extrémů. Nejsem ani mentálně připravená na to, že bychom náš styl života měnili, protože my jsme takto šťastní, ale dcera tím velmi trpí.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (57): Mám tři dcery a těšila jsem se, že budu babička na plný úvazek. Jenže je všechno jinak

Nezmění se to asi ani v případě, že bychom jí koupili televizi nebo mobil. Jsem velmi nešťastná, že Eliška hned na začátku svého života tvrdě narazila na lidskou hloupost, ale obávám se, že si tím bude muset projít.

Je na ni velmi smutný pohled, protože to jak je nešťastná, má napsané ve tváři. Teď navíc nám to poslední dobou celé klade za vinu a přeje si, aby se narodila do jiné rodiny. To bolí ze všeho nejvíc.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.