Evženovi se nelíbí, jak jeho manželka Sára zaměstnává dceru Zdeňku. Nastoupila do první třídy a už má každý den nějaký kroužek. Nemá chvíli čas být dítětem a jen tak si hrát. Sára si ale tvrdě prosazuje svou a Evžena neposlouchá. Ten se bojí, aby dceru neuštvala.
Není tajemstvím, že moje manželka Sára (34) je ctižádostivá žena. Je umanutá a když se pro něco rozhodne, jde si tvrdě za svým. Nikdy mi to nevadilo, dokud do toho nezačala tahat naši sedmiletou dceru Zdeňku. Sotva začal školní rok, manželka neváhala a přihlásila ji na spoustu kroužků.
Manželka je hrozně ctižádostivá
Moje manželka si jde vždycky za svým. Musím uznat, že mi to imponuje. Její vůle dotáhnout věci do zdárného konce je víc než obdivuhodná. Já jsem typický lempl. Když se mi věc nepovede na první dobrou, jdu od toho. Za tu dobu, co jsme manželé, dokázala Sára vážně hodně.
Zrealizovala přestavbu barabizny v krásný dům, kde nyní bydlíme. Před třemi lety se rozhodla, že shodí patnáct kilo, nakonec dala dolů skoro dvacet. Dokonce si během mateřské dovolené dodělala školu a složila zkoušky na instruktorku tabaty. Někdy jsem si říkal, jestli je Sára vůbec člověk. Přišla mi spíš jako robot.
Sára je nejen skvělou manželkou, ale i maminkou. Zdeňce se už od útlého věku snažila ukazovat různé směry ve sportu i v umění. Byla zklamaná, když dcera ve třech letech o nic neprojevila zájem. Tehdy jsem musel ženu uklidňovat a vysvětlit jí, že je Zdeňka malá na to, aby sama poznala, v čem bude vynikat.
Manželka přihlásila dceru na spoustu kroužků
Situace se ale změnila. Zdeňka nastoupila do první třídy. Celé léto jsme ji na to připravovali. Nějaké základy měla ze školky a něco jsme se s ní učili sami. Sára velmi toužila po tom, aby dcera od prvního dne školy vynikala. Neustále jí vtloukala do hlavy, že musí být nejlepší.
Už na konci prázdnin manželka řešila, na jaké kroužky bude Zdeňka docházet. Navrhla keramiku, flétnu a gymnastiku. Dcera nebyla schopna říct, co by chtěla. A já to chápal. Nikdo z nás nevěděl, v jaké oblasti bude mít dcera potenciál, který by se dal rozvíjet. Myslel jsem si, že ještě počkáme a během školního roku se společně rozhodneme, na co ji přihlásíme.
Sára to ale viděla jinak. Aniž by se poradila, přihlásila dceru na všechno, co jsem vyjmenoval. Pondělky a středy má Zdeňka gymnastiku. Úterky a čtvrtky keramiku s flétnou. No a aby byla vážně nejlepší, sehnala jí manželka doučování českého jazyka a matematiky. Můžu vám říct, že už za těch pár dní školního roku padá moje holčička na pusu.
Bojím se, že je toho na dceru moc
Taková hodina gymnastiky je pro dítě, které nikdy nic nedělalo, docela náročná. Sotva se Zdeňka rozkoukala, už běžela na keramiku a flétnu. Ve čtvrtek večer nám usínala už u večeře. A v pátek, když jsem ji vyzvedával z doučování, usnula v autě v půlce věty. Neváhal jsem a udeřil na manželku, jestli toho dcera nemá trochu moc.
„Zvykne si, neboj se," odbyla mě. „Je to ještě dítě. Nebude mít čas jít jen tak s kamarádkami ven a hrát si," oponoval jsem. „Hrát si? Vždyť si hrála doteď. Už je na čase, aby se začala něčemu věnovat a rozvíjet se," stála si za svým. Podle všeho je manželka rozhodnutá naši dceru uštvat. A to jen proto, aby sama sobě něco dokázala. Dám tomu čas do konce září. Pokud uvidím, že je toho na Zdeňku moc, rázně zakročím. Myslím, že by měla mít nárok i na to, jít si jen tak před barák zahrát na schovku.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.