Felix (47): Po smrti psa se manželka totálně změnila. Už s ní není řeč, nic ji nebaví

S manželkou Veronikou (46) jsme místo dětí měli psa. Boban byl s námi úctyhodných sedmnáct let. Před dvěma měsíci nás navždy opustil. Já jsem to přijal jako fakt, manželka jako důvod k trvalému smutku. Co Boban umřel, není s ní řeč.

Mohlo by Vás zajímat:

Madlenka (23): Den po smrti psího přítele jsem zažila něco stěží uvěřitelného. Lépe se mi teď ale spí

Manželka měla psa místo dítěte

Bobana jsme si pořídili jako ublížené štěně z útulku. Nebyl vůbec hezký, taková malá chlupatá a smradlavá obluda. Manželku si získal tím, že jí stále dokola olizoval ucho. Hned si ho zamilovala. Boban byl velmi tvrdohlavý pes, ze začátku si na nás a výchovu těžko zvykal. Veronika ale byla trpělivá. A nakonec to byl málem šampión v agility.

I když bych tomu na začátku jen těžko věřil, z Bobana se stal parťák na cesty. Zvládal s námi jezdit na vodu a pod stany. Po čase si naši známí a přátelé zvykli, že pes jde všude s námi. Vydal se s námi i k moři, kde si to náležitě užíval. Občas mi trochu vadilo, jak se k němu Verča chová. Někdy jsem ji načapal, jak s ním mluví, nebo jak spí tajně u ní v posteli.

Já mám psy rád, ale mám také rád nějaké hranice. Ti dva je sem tam porušovali. Během Bobanova života jsem si plně neuvědomoval, jak moc na něm Veronika lpí. Někdy to celé budilo dojem, že je jako její dítě. Je ale pravdou, že Boban byl snad ten nejvěrnější pes, kterého jsem kdy poznal. O to horší bylo, když před dvěma měsíci zemřel.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (29): Vzala jsem si z útulku psa, který se bál mužů. Nakonec mi pomohl najít lásku mého života

Manželka těžce nesla smrt psa

Věk na to měl. Myslím si, že si s námi užil skvělý psí život. Šlo to celkem rychle. Nejprve ho začaly zlobit zadní nohy. Dostal pomocný vozík, aby se mohl i nadále pohybovat. Po čase se k tomu přidala ztráta zraku a sluchu. Veronika ho vzorně opečovávala a doufala, že s námi ještě nějaký ten pátek vydrží.

Nevydržel. V březnu jsme ho našli mrtvého v pelechu. Veronika u něj plakala snad hodinu. Chtěl jsem ho odvézt na veterinu, ale Veronika trvala na tom, že ho pohřbíme na zahradě. Musel jsem vykopat hlubokou díru, protože náš Bobík vážil 45 kilo.

Manželka pro něj chtěla menší obřad. Přišlo mi to ujeté, ale neměl jsem sílu postavit se jí v takové chvíli. Pár týdnů po jeho smrti jsem chtěl doma uklidit pelech, misky a hračky. Veronika na mě vystartovala. „Nech to tady. Já mám pak pocit, že je pořád s námi," řekla a brala mi psí věci z ruky. „A jak dlouho to tady s námi bude?" zjišťoval jsem si. „Tak dlouho, jak to jen bude nutné," odsekla.

Mohlo by Vás zajímat:

René (68): Hrozně se mi stýskalo po manželce. Náš pes mě ale přesvědčil, že je pořád tady

Po smrti psa není s manželkou řeč

To nejhorší ale mělo teprve přijít. Manželka začala sabotovat naše společné aktivity. Odmítla stanování i plánování vody. „Proč nechceš jet? Je to přece zvyk," namítal jsem. „Bez Bobana to nemá cenu. Bez něj to už nebude ono," utápěla se v smutku. „Takže když umřel Boban, umřeme taky? To už nikam nebudeme jezdit?" rozčiloval jsem se.

„Necito. Víš moc dobře, jak jsem toho psa milovala," propukla v pláč. S Verčou je to teď k nevydržení. Nikam nechce jezdit, naše dovolené sabotuje. A já už nemám sílu, abych ji k tomu nutil. Ztráta psího mazlíčka je jedna věc, ale naše životy druhá a mnohem důležitější. I mě Boban chybí, ale neznamená to, že tím všechno skončilo. Chci být ženě oporou, jenže čeho je moc, toho je příliš.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (38): Manžel nám pořídil dalšího psa. Teď čekám, kdy se o něj zase budu muset starat sama

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.