Filip doufal, že druhé manželství bude o něco klidnější než to předchozí. Bohužel se mýlil. Jeho druhá žena po něm chtěla nemožné. Začala po něm vymáhat stále víc peněz, a když nebylo po jejím, dovedla být opravdu zlá.
Moje první manželství byl jeden velký omyl. Bohužel jsem to zjistil až po téměř patnácti letech. Jediné pozitivum, které jsem si z tohoto vztahu odnesl, je dcera Jana (10). Jenom kvůli ní se snažím se svojí bývalou ženou vycházet, přestože mi dodnes dělá naschvály.
Vášeň se vytratila a jen se hádáme
Na mé druhé ženě Marice (35) mě od začátku přitahovalo její mládí. Byla úplně jiná než moje ex. Zažíval jsem doslova uragán vášně a bouřlivého milování. Marika byla svěží, fascinující, nenasytná a emancipovaná. Dokonce si se mnou přála založit rodinu.
V mém věku to sice bylo na poslední chvíli, ale nakonec se podařilo. Dnes spolu máme dvouletého syna Matěje. Z našeho manželství se ale vášeň postupně vytratila. Poslední dobou se jen hádáme. Marika má zkreslené představy o tom, co je mojí povinností a co zase tou její. Myslí si, že když přijdu po celém dni z práce domů, musím hned uklízet a bavit syna.
Začala vyžadovat pořád víc peněz
Nechápe, že bych si rád vypil kávu a alespoň půl hodiny měl čas se přepnout do domácího režimu. Hned ve dveřích mi dává do rukou syna. To, že musím třeba ještě dodělat věci do práce, ji nezajímá. Bere to tak, že když jsem doma, mám hotovo. Dlouho jsem mlčel, ale už mi začala docházet trpělivost. Určitě mi dáte za pravdu, že uživit rodinu a platit alimenty je náročné.
Marika navíc začala vyžadovat víc peněz. Neustále vymýšlí, co by se mělo pořídit. Přes den mi do práce posílá odkazy na drahé oblečení, které si nutně potřebuje koupit. Doma jsem se jí snažil vysvětlit, že si to nemůžeme dovolit. Snad jedině, že by šla do práce a syn na hlídání. Jenže to se jí nechce. Abych to zkrátil, jen bere a nedává.
Nedávno ji velmi rozčílilo, že jsem si dovolil objednat si nové kalhoty do práce. „Tak za sebe utrácíš a za mě je to problém?“ vyštěkla na mě. „To jsou ale kalhoty do práce, nemůžu tam chodit v roztrhaných. To asi chápeš, ne?“ hájil jsem se. Zjevně už měla plán, jak si to zařídit podle sebe. Má vlastní kartu k mému účtu, takže se rozhodla objednávat zboží bez mého souhlasu.
Pomstila se mi za zablokovanou kartu
Netušila však, že mi chodí zprávy o pohybech na účtu na telefon. Když už přišla třetí s poměrně vysokou částkou, musel jsem zakročit. Kartu jsem jí zablokoval. Když to zjistila, rozhořčeně mi zavolala do práce. „Tak tys mi dokonce zablokoval kartu? Tak toho budeš litovat!“ prskala a zavěsila.
Myslel jsem si, že jen blafuje. Chyba lávky. Rozstříhala mi košile ušité na míru, které jsem si před lety koupil v Asii. Byly na nich dokonce i moje iniciály. Vysolil jsem za ně dost peněz. Patřily k mým nejdražším i nejoblíbenějším. Tu pohromu navíc vyfotila a obrázek mi poslala do práce se slovy: „Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlíp.“ Kartu má zablokovanou dodnes a já stále přemýšlím, jak jí ten zrůdný čin oplatím.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.