Gábina a Filip se zdáli být jako dokonalý pár. Když ji jednoho dne požádal o ruku, byla nejšťastnější na světě. Už odmala si přála svatbu jako z pohádky a skoro dva roky ladila všechny detaily k dokonalosti. Ovšem jejich pohádka trvala velmi krátce.
Filipa jsem potkala na tenisovém turnaji. Zaujala mě nejdříve jeho vůně, až pak jsem si pořádně prohlédla, jak vypadá. Byl dokonalý. Začala jsem s ním flirtovat a on mě pozval na rande. Od té doby jsme spolu chodili. Byl o pár let starší a měl vlastní firmu s realitami. Když mi nabídl, abych u něj začala bydlet, neváhala jsem. Samozřejmě, že mi bylo sympatické, že byl zajištěný, ale hlavně mi imponovalo to, jak se chová a jak vystupuje. Scházeli jsme se s jeho přáteli a všichni už dávno byli ženatí. Jednoho dne mě i Filip požádal o ruku.
Začala jsem plánovat
Je pravda, že u toho neklečel, jen to tak mezi řečí nadhodil u bazénu, ale já byla šťastná. Prstýnek mi dal až za pár dní a řekl, že organizaci nechá na mně, prý mám volnou ruku. Chtěla jsem mít svatbu v květnu, takže jsme museli skoro rok počkat, ale pak jsem zjistila, že moje vybrané místo je obsazené a mají volno až další rok. Filipovi to bylo jedno, a tak jsem si zarezervovala termín za dva roky a měla aspoň spoustu času vymyslet všechny detaily.
Když jsem zajistila fotografa, menu, kytici a šaty, začala jsem se zabývat detaily, jako výzdoba židlí, ubrusy, ale i příbory a šaty družiček. Prostě mě to pohltilo a já chtěla mít všechno perfektní. Filip poznamenal, jestli už to trochu nepřeháním, ale ujistila jsem ho, že člověk má přece svatbu jednou za život, tak to musí být dokonalé.
Dokonalý den
Náš svatební den byl přesně tak, jak jsem chtěla. Připadala jsem si jak princezna a všechno bylo úžasné. Týden na to jsme odletěli na líbánky. Tulila jsem se k Filipovi na procházce po pláži a ptala se ho, jak se cítí jako ženatý chlap. Nechtěl moc mluvit a já myslela, že je unavený. Druhý den jsem opět nadhodila téma svatba, ale on na mě vyjel, proč to proboha pořád řeším. „Poslouchal jsem to dva roky a ty nedáš pokoj ani o líbánkách,“ vyštěkl na mě a odešel. Bylo mi do breku. Utíkala jsem za ním a chtěla, aby se mi omluvil. Svatbu jsem chystala přece pro nás.
Ale on mě zpražil, že to je pěkný omyl. Svatbu jsem dělala jen pro sebe. A nezajímala jsem se ani, co by chtěli ostatní. Jídlo prý bylo strašné a židle byly tvrdé. Kapela nestála za nic a můj účes mi prý neslušel. Chrlil na mě jednu urážku za druhou. Zbytek líbánek jsme přetrpěli a po návratu domů požádal Filip o rozvod. Neměli jsme ještě ani svatební fotky a už jsme se od sebe odstěhovali.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.