Když Hanka porodila první dítě, s manželem měli radost a netrvalo dlouho a narodil se jim druhý syn. Mateřskou dovolenou si užívala, proto k nim přibyla ještě dcera. Jenže Hanka měla obavy, jestli zvládne zase chodit do práce a otěhotněla počtvrté. Její manžel jí už dal nůž na krk.
Když nás někdo vidí na ulici, myslí si, že jsme blázni. Já s manželem a čtyři děti. Ale nám se žije dobře a velkou rodinu jsem si přála. Martina jsem poznala na gymplu, chodili jsme spolu když mi bylo sedmnáct. Já jsem potom studovala na zdravotní sestřičku a Martin šel pracovat do firmy k jeho tátovi.
Jenže pak jsem otěhotněla a trochu se nám změnily priority. Martin rodinu chtěl, i když později, takže jsme si miminko nechali a těšili se. Narodil se nám Kubík a já si ho neskutečně užívala. Vzali jsme se rychle na radnici a před jeho druhými narozeninami jsme s Martinem mluvili o tom, že by bylo dobré mu pořídit sourozence a chtěli jsme to stihnout, než mi skončí mateřská. Podařilo se nám to na třetí pokus a za devět měsíců jsme přivítali na svět Adámka.
Nenudili jsme se
Martin byl spokojený a pochvaloval si, že je doma navařeno, uklizeno, a ještě si hraji s dětmi. Večer jsem sice padala únavou, ale byla jsem šťastná. Často jsme jezdili na výlety a nestrádal ani náš intimní život. Jenže když měl Adámek rok a půl, poznala jsem, že se něco děje a udělala si těhotenský test. Byl pozitivní. Je pravda, že třetí dítě nás rozhodilo, protože jsme ho ještě neplánovali, ale přizpůsobili jsme se a mně se docela ulevilo, že budu ještě doma. Do klučičí party nám přibyla Adrianka, a to byl teprve šrumec. Martin začal více pracovat, protože tři děti už byly znát a museli jsme koupit větší auto.
Měla jsem plán
Jenže čas utíkal a když slavila Adrianka druhé narozeniny, hrklo ve mně, že už mi zbývá jen rok. Už jsem si prostě zvykla na to být s dětmi a nedokázala jsem si představit, že bych od nich musela odejít do práce. Vyhovovalo mi to. Začala jsem v duchu panikařit, že jsem doma přes sedm let a nic si nebudu z práce pamatovat. A tak jsem si usmyslela že musím ještě otěhotnět. Měla jsem staré balení antikoncepce a nechala ho na poličce v koupelně, aby si Martin myslel, že jsem chráněná a milovala jsem se s ním co nejčastěji. Za pár měsíců jsem mu hrdě ukázala pozitivní test.
Ale on vyšiloval. Řekl, že jsem byla přece chráněná, ale já to sváděla na vadné prášky. Slibovala jsem mu, že to hravě zvládneme, ale on měl v hlavě jen peníze. Říkal, že bude muset pracovat ještě víc a budeme si muset najít větší byt. Narodil se nám zase chlapeček a je to opravdu pohodička, protože děti už jsou větší a pomáhají. Ale po porodu mi dal Martin nůž na krk a řekl, že buď se mnou už nebude spát, nebo půjde na vasektomii, ale další dítě už nepřipadá v úvahu. Já bych si klidně ještě na páté troufla. Budeme si o tom muset promluvit, až bude Martin víc v klidu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.