Hanka (34): Po rozchodu a potratu jsem nevěřila, že budu ještě někdy šťastná. Ale povedlo se

Dlouho jsem budovala kariéru a neohlížela se na rodinný život. Abych byla upřímná, ani mě nelákal. Jenže když jsem potkala Pepu, bylo to vážné a já začala uvažovat o tom, že bych se chtěla usadit. Pak jsem jednoho dne zjistila, že jsem těhotná.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (25): Po smrti táty se nám s mámou zdál zvláštní sen. Sdělil nám v něm letité tajemství

Po potratu jsem skončila v péči psychologů

Pepa mi narovinu řekl, že se na dítě necítí, ale pokud se rozhodnu si ho nechat, alimenty platit bude. Rozešli jsme se. Bylo mi čerstvě třicet a zazmatkovala jsem. Šla jsem na potrat v domnění, že dělám dobře, že moje dítě nebude vyrůstat bez táty. Když nadešel čas, kdy bych bývala rodila, zhroutila jsem se a skončila v péči psychologů.

Po tomto incidentu jsem se upnula na práci, nic víc mě nezajímalo. Na každé svatbě jsem doslova trpěla a říkala si, že už mi to asi není souzeno. "Neboj se, ten pravý se objeví, když to nejméně čekáš," říkala mi kamarádka Anička. "No, a hlavně nesmíš tu lásku nahánět. Ona si tě najde sama," říkala zas druhá. Pro mě to ale byly jen řeči. Nevěřila jsem jim ani za mák.

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (29): Když jsem se rozváděla, nedošla mi jedna věc. Čekají mě tak ty nejsmutnější Vánoce

Nechtěla jsem se vrátit, osud to zařídil jinak

Když jsem se seznámila s Čendou, myslela jsem, že půjde jen o povyražení. Potkali jsme se na vesnické pouti, kam jsem zavítala o víkendu u rodičů. Čenda byl místní, zatímco já dávno vlastnila garsonku v Praze. Vrátit se na Moravu jsem neměla v plánu, osud tomu ale chtěl jinak. Zamilovala jsem se až po uši. Čenda neměl jedinou chybu. Konečně mi bylo po těch letech krásně.

Když si kleknul a požádal mě o ruku, nevěřila jsem. Už jsem to skoro vzdala a teď se mi plnil ten nejtajnější sen. Tři dny nato jsem zjistila, že jsem těhotná. Doktor mě poslal na rizikové těhotenství, takže jsem v práci skončila předčasně. Nebylo na co čekat. Přestěhovala jsem se do Čendova malého domečku za městem. Dnes spolu máme tříletého syna a já se občas pousměju nad tím, jak už jsem nevěřila, že na každého čeká kousek štěstí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (29): Bojím se, že jsem nikdy neměla mít děti. Teď je ale pozdě s tím něco dělat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.