Kristýnu po porodu překvapila únava, ze které se nemohla dostat dlouhé týdny. Její manžel Jarda navrhl, že si seženou paní na úklid. To ale Kristýna ještě nevěděla, kdo se o místo paní na výpomoc bude ucházet. Jak to nakonec dopadlo?
Když se mi narodila Anetka, byla to pro mě velká změna. A to hlavně ve chvíli, kdy mi došlo, že se novému režimu přizpůsobuji mnohem hůř, než jsem si myslela. První dva týdny byl s námi manžel Jarda (28) doma, pak ale odešel do práce a já proležela celé dny s malou v posteli. Kolikrát jsem nebyla schopná jít ani na procházku.
Po porodu jsem trpěla šílenou únavou
A to, prosím pěkně, nejsem líná. Ještě před Anetkou jsem chodila cvičit pětkrát týdně, každý víkend jsme byli na túře a v létě jsme pořád někam cestovali. Zkrátka jsem pociťovala tak šílenou únavu, že jsem neměla kde brát energii. Prý je to někdy po porodu normální, že si tělo řekne o to, aby žena zpomalila.
Měla jsem totiž tolik plánů, co budu dělat hned po porodu. Myslela jsem, že budu místní lesy brázdit s kočárem od rána do večera... No, nic z toho se nestalo. „Víš, já respektuju, že jsi unavená, ale v tomhle žít taky nemůžeme," řekl jeden večer na rovinu Jarda. A bohužel měl pravdu. Všude byl prach, chuchvalce vlasů na zemi, neumyté nádobí, hory prádla. Byla jsem nemožná.
Manžel navrhnul, že si zaplatíme paní na úklid
„Seženu ti výpomoc, nemusíš si s tím dělat hlavu," řekl o pár dní později. „Takže si myslíš, že to nezvládám?" vyhrkly mi slzy do očí. Holt, šestinedělí... „Ano, skutečně si myslím, že je to teď nad tvoje síly. Ale to neznamená, že bys byla špatná žena a máma," odpověděl hbitě na to, co se mi teď honilo hlavou. Už jsme se zkrátka znali.
Když jsem se před svou mámou zmínila, že sháníme paní na úklid, hned pro mě měla řešení. Bude nám uklízet sama. A ty peníze, které bychom dali někomu cizímu, máme posílat na její účet. „Ona ale peníze nepotřebuje," ozval se Jarda.
Mamka se urazila, že ji nechceme na úklid
Měli jsme domluvenou paní na úklid a žehlení každý týden s fixní odměnou 5 000 korun měsíčně. „To bych brala i já! Tak já si ty peníze nechám a pořádně si je užiju. Stejně mi nic z výplaty nezbývá. K vám nepolezou cizí a já si polepším," naznačovala mi máma.
Musela jsem dlouho vysvětlovat proč nechci, aby mi doma uklízela právě ona. Za prvé mi to bylo hloupé, sama toho má v práci víc než dost. Za druhé si ji nechci pouštět tolik do soukromí. A za třetí, když už si najde čas přijet, ať jej tráví s malou. To je pro mě daleko důležitější. Máma se urazila a má pocit, že si o ní myslím, že špatně uklízí. „Když mě nepotřebujete, tak budu doma," řekla. Od té doby už u nás nebyla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.