Hynek řeší zapeklitou situaci. Manželka Pavlína nesnáší jeho maminku a nemluví o ní hezky. To, že jim pomáhá, finančně i s péčí o děti, bere jako samozřejmost. Hynek chce po Pavle jen trochu pokory a úcty. Zdá se ale, že toho se nikdy nedočká.
I když vím, že moje máma není žádný svatoušek, vadí mi, jak se k ní chová moje manželka. Jako kdyby neuměla projevit vděk za to, co pro nás mamka dělá. Nebýt jí, měli bychom problémy, které naštěstí nemusíme řešit.
Manželka nemá ráda moji mámu
Dokud člověk vtipy na téma tchyně versus snacha jenom čte, může se jim smát. Mě teď ale do smíchu není. Manželka Pavlína (33) totiž v jednom kuse špiní jméno mojí mámy. Ano, uznávám, že to s ní nebývá lehké, ale i tak jí dlužíme veliké díky. Začala nám pomáhat v době, kdy se narodily děti - Kryštof (9) a Natálka (7).
Já si jako učitel na základní škole nevydělám statisíce a Pavla jako kadeřnice je na tom vlastně ještě hůř. Když byly děti malé a my měli hluboko do kapsy, máma nám pomohla. Zajistila výbavičku pro miminko a koupila nový kočárek. Zkrátka nám finančně pomáhala. Nikdy za to nic nechtěla. Dělala to, protože chtěla.
Když však později chtěla děti někam vzít, Pavlína s tím měla problém. Nešlo o nic hlubokého. Prostě je své tchyni nechtěla dát. Ona totiž moji matku nesnáší. Sice se nestydí brát si od ní, ale jako člověka ji nesnese. Máma není hloupá a je si toho plně vědoma. I tak nám pomáhá.
Moje máma nám hodně pomáhá
To jenom díky ní mohla žena nastoupit do práce o rok dřív. Mamka totiž zůstala s malou Natálkou poslední rok před nástupem do školky. Nikdy jsem neslyšel, že by jí Pavla poděkovala. Nemyslím si, že to, co pro nás máma dělá, je samozřejmost. Má svůj život, svoje plány a stejně jí záleží na tom, abychom byli šťastní a nestrádali.
O to hůř se mi poslouchají manželčiny kecy na její adresu. „Ta tvoje máma. Pořád mi do všeho mluví. Mám jí plné zuby," slýchávám často. Někdy dělám, že to neslyším, ale jindy se ozvu a matku bráním. „Co proti ní pořád máš? Je ti jasné, že nám dost pomáhá, ne?" oponuji. „Prosím tebe. To, že občas něco koupí, nebo pohlídá děti, z ní ještě nedělá světici," nadává dál.
Nemá vůči mé matce žádnou úctu ani pokoru. Minulý měsíc se zase ukázalo, jaký je Pavlína pokrytec. Volali nám ze školy, že je Kryštof nemocný, ať si ho vyzvedneme. Pavlína automaticky předpokládala, že to udělá moje máma. A že s ním bude doma.
Chci, aby měla manželka k mé matce úctu
Máma klasicky ani nepípla a syna vyzvedla. Dokonce ho vzala k lékaři, kde se zjistilo, že má spálovou angínu. Chytla to i Natálka a máma najednou hlídala obě děti déle jak týden. Vařila jim, pekla buchty a podávala léky. Pavlínu ani nenapadlo, že by řekla obyčejné děkuji. Ještě se mi po večerech stěžovala, že po sobě máma nechává nepořádek v kuchyni.
Když jsem jí připomněl, že se nám máma stará o nemocné děti, abychom mohli chodit do práce a vydělávat peníze, jen si odfrkla. Já jsem mámě neskonale vděčný, protože nevím, jak bychom bez ní některé věci řešili. Cítím se hrozně i proto, že máma na adresu Pavlíny nikdy nic neřekne. A to ví, jak o ní mluví. Chci vážně tolik, když si přeji, aby měla manželka úctu k mojí mámě? Je to vážně tak těžké?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.