Ilona svého manžela miluje nadevše. Už od prvního dne k němu vzhlížela a přála si, aby spolu zestárli. Doposud jí nepřišlo, že by se choval nějak špatně, až když ji na to upozornila jeho kolegyně. Ilona začala pozorovat, že jakmile jsou s jeho přáteli, nesmí nic říct. Přečtěte si její příběh.
Petra jsem potkala na jednom večírku. Dala nás dohromady kamarádka, protože jsem jí otravovala s tím, že se mi líbí, až za ním šla a seznámila nás. Sama bych to nikdy neudělala, přišlo mi, že jsem úplně mimo jeho ligu, ale Petr byl neskutečně šarmantní a já se zbláznila radostí, když si vzal mé číslo. Na rande jsme šli do restaurace a já hltala všechno, o čem mluvil. Vzhlížela jsem k němu a dodnes to tak mám, protože to, jak se sám vypracoval, je obdivuhodné.
Než jsme se vzali, znala jsem akorát jeho rodiče a párkrát jsem potkala jeho kamaráda, jinak jsme trávili čas jen spolu, případně každý se svými přáteli. Já ho chtěla vzít mezi ty své, ale Petr vždycky řekl, že až jindy.
Vždycky mě zastavil
Na svatbě ale přátele měl, a dokonce i své kolegy. Ve dvě ráno nás tam zůstalo už jenom šest, a to byli jeho kamarádi. Byla jsem unavená, přiopilá, ale dobrá nálada mě neopouštěla. Když jsem chtěla říct jednu historku, Petr mě zastavil, že si mám jít dát vodu. Jak jsem se vrátila, už se bavili jen o autech a práci, a k tomu jsem neměla co říct, tak jsem jen poslouchala.
Když mi řekl, že s ním půjdu na firemní večírek, šla jsem si koupit šaty a objednala se ke kadeřnici. Petr říkal, jak mi to sluší, a já se těšila, až poznám víc jeho známých. Ovšem na večírku se točily debaty zase jen kolem práce a já stála vedle něj a usmívala se. Pak mezi nás přišla jeho kolegyně a já jí pochválila šaty a změnila přede všemi téma. Dva lidi se přidali, ale Petr mi skočil do řeči a řekl, jestli bych mu neskočila pro pití. U další skupinky se konečně řešily i společenské události, ale jakmile jsem otevřela pusu, Petr řekl: „V pohodě“ a naznačil, že mám přestat.
Má mě jen na ozdobu
Později ke mně přišla jeho kolegyně: „Dělá vám šéfa i doma, že?“ a se smíchem odešla. Ponížilo mě to a šla jsem hned za Petrem, ale on tvrdil, že to tak nemyslí, jen je vidět, jak jsem nervózní a melu páté přes deváté. Doma mi tohle nedělá, tam si povídáme o všem, ale když jsme i později byli venku a narazili na jeho známé, v půlce věty mi do toho skočil: „Už dobrý“ a začal mluvit on. Možná by mi to tak nepřišlo, protože je chytrý a zajímavý, ale jak mi to řekla jeho kolegyně, nemůžu to dostat z hlavy.
Přitom mi nezakazuje s ním někam chodit, jen chce, abych se pokaždé hezky upravila a seděla potichu vedle něj. Vždycky mi říká, jak všichni koukali, jaká jsem kočka. Jsou témata, o kterých opravdu nic nevím, ale když je debata o normálních věcech, ráda bych se jí zúčastnila. Myslím si, že jsem vtipná, a nakonec by Petr koukal, že si mě jeho přátelé oblíbili, ale nedal mi k tomu ještě příležitost. Kamarádka říká, že mě má jen na ozdobu, přitom doma se chová úplně jinak.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.