Šarlota (32): Nevěřila jsem vlastnímu dítěti. Dokud jsem nebyla svědkem něčeho neuvěřitelného

Zůstala jsem s Matyášem (5) sama. Nevadilo mi to, protože než být v nefungujícím vztahu, to radši v žádném. Našli jsme si malý byteček, kde jsme chtěli začít znovu.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (35): Můj malý syn má kamarádku. Musím se smířit s tím, že je neviditelná, ale pro syna velmi důležitá

Syn si pořídil imaginární kamarádku

Každý rodič si myslí, že právě jeho dítě je výjimečné. Nejsem v tomto jiná. Už od útlého věku jsem tušila že je Maty jedinečný. Byl velmi citlivý. Stačila smutná písnička a už mu tekly slzy. Poznal zraněné zvířátko na kilometry daleko. Má v sobě hodně empatie, umí se dokonale vcítit do druhých. Občas je mu to na škodu. Po našem rozchodu s jeho otcem se hodně uzavřel.

Doma si povídal s imaginární kamarádkou. Říkal jí paní Frenč. Ze začátku jsem to brala jako hru. Když jsme šli ven, Frenč šla s námi. Povídal si s ní i na ulici. U večeře jí chystal talíř. Před spaním s ní vedl regulérní rozhovor. Sama jsem začala pochybovat o tom, zda je to vážně jen hra. Maty mi vždy říkal, že ji skutečně vidí. A Frenč prý viděla i mě.

Byl natolik přesvědčivý, že jsem chvílemi také věřila, že s námi žije někdo další. Jeho chování mě čím dál častěji přesvědčovalo, že to není jen jako. Svým způsobem to bylo ale velmi děsivé. Kdy mi došlo, že už je to za hranicí všeho, bylo nedávno ve vaně. Napustila jsem Matymu vodu tak, jak to má rád. Přidala pěnu, on naházel hračky do vany a hrál si s Frenč.

Mohlo by Vás zajímat:

Olívie (28): Lidé mě měli za blázna, protože mluvím s neviditelnými. Ukázalo se, že mám šestý smysl

Frenč zabránila neštěstí v koupelně

Já seděla opřená o vanu a smutně se dívala na to, jak se raději baví s někým, kdo neexistuje než se mnou. Když vtom mi zazvonil telefon. „Seď, ani se nehni, jen si pro něj doběhnu a hned jsem zpátky,“ řekla jsem přísně. Šla jsem pro telefon do kuchyně. Když jsem se vracela, ve dveřích jsem zahlédla, jak vzduchem letí ručník.

Maty akorát vylézal z vany a podjela mu noha. Nebýt toho ručníku, velmi ošklivě by uklouznul na mokré podlaze. Doběhla jsem vteřinu po tom, co dopadl. Už to vypadalo, že se praští hlavou o ostrou poličku, která stála hned vedle. Jako zázrakem se polička o milimetr posunula dozadu, takže syn spadl do měkkého ručníku a nic se mu nestalo.

„Mami, Frenč mi pomohla, viděla jsi to?“ vypískl ohromeně. „To byla vážně ona? A kam jsi lezl? Měl jsi sedět ve vaně, než přijdu,“ kárala jsem ho. Podívala jsem se směrem k vaně a řekla: „Děkuji ti, Frenč.“ Na vodě se objevila obří bublina. Já to brala jako znamení toho, že nějaká Frenč skutečně existuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (31): Syn si od útlého věku brouká tón jedné písně. Šokovalo mě, když mi řekl, kde ji slyšel

Nakonec pomohla i mně

„Frenč ti říká, že mě nesmíš nechávat ve vaně. Je to hodně nebezpečné,“ špitl syn. Téměř rok jsem jeho rozhovory a hraní si s neviditelnou kamarádkou brala jako důsledek toho, že přišel o otce. Přitom mi celou dobou říkal pravdu. Nemůžu to sice nikomu říct, ale věřím na něco vyššího.

Mně už ostatně také jednou pomohla. Po tom, co jsem syna odvezla do školky a vracela se domů. Zjistila jsem totiž, že jsem si zabouchla klíče. Jako blázen jsem špitla do klíčové dírky. „Frenč, jsi tam? Mohla bys mi otevřít?“ Zámek se odemknul a já vešla do bytu. Neuvěřitelné, že? Nikdy nepodceňujme to, co nám děti říkají.

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (33): Myslela jsem si, že duchové jsou jen v bytě. Jenže to bylo mnohem horší

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.