Klaudie (31): Dcera se po nástupu do školky začala chovat divně. Vyděsilo mě, co za tím vězí

Máme s Ondřejem (35) dceru Lilianu (4), která před časem nastoupila do školky. S dostatečným předstihem jsme ji na to připravovali, takže se nemohla dočkat.

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (33): Myslela jsem si, že duchové jsou jen v bytě. Jenže to bylo mnohem horší

Prý za ní chodí na záchod nějaké stíny

Šlo o nově postavenou školku, která zahajovala svůj první školní rok. Nám se na ní líbilo především to, že ji máme kousek od domu. Prvních pár týdnů chodila Liliana domů spokojená a plná nových dojmů.

Zlom nastal, když jsme ji ve školce nechali poprvé spinkat. „Já už tam, maminko, nechci chodit. Nelíbí se mi tam,“ vzlykala Lili. „Neboj, zvykneš si. Školka je hrozně fajn. Už tam máš nějaké kamarády?“ ptala jsem se a snažila jsem se ji utěšit. Bylo to ale pořád horší. Liliana si začala vymýšlet různé historky. Jako třeba, že když jde na záchod, pronásleduje ji nějaký stín a děsí ji.

Kvůli dceřině strachu mě dokonce kontaktovala paní učitelka. „Lilianka nám tvrdí, že vidí nějaké příšery. Popisuje je jako průhledné postavy. Měla byste s ní někam zajít,“ nabádala mě pedagožka. „Co se mi to tady snažíte namluvit? Že je moje dcera snad vyšinutá? Jen asi potřebuje více času, aby si na školku zvykla,“ odbyla jsem ji a začala se poohlížet po jiné školce.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (69): Vnučka tvrdila, že mi manželův duch chce ublížit. Vypravily jsme se ho odprosit na hřbitov

V místě školky kdysi býval hřbitov

K naší smůle už ale nejbližší školky děti nenabíraly. Lili tedy musela zůstat v té původní. Byla jsem z toho docela nešťastná. Doma jsem si ji kvůli práci nechat nemohla a její stav se postupně zhoršoval. Detailně mi vyprávěla, co se ve školce děje. Tvrdila pořád totéž. „Stále za mnou chodí nějací lidé. Mám pocit, že to jsou zombie,“ posteskla si Lili. Na očích jsem jí poznala, že mluví pravdu.

Řešila jsem to se svojí matkou, která se velmi zajímá o duchovno. V životě by mě nenapadlo, že se na ni v tomto směru někdy obrátím. Já se duchařské tématice směji. Ale neměla jsem na výběr. Matka mě bedlivě vyslechla. Pak mi položila zásadní otázku: „Kde ta školka přesně stojí? Co bylo na místě předtím, než ji tam vybudovali?“

Začaly jsme společně pátrat. Na pozemku školky byl kdysi dávno hřbitov. Značná část budovy navíc ležela na pozemku, kde dřív pohřbívali sebevrahy. Po dočtení těchto faktických údajů mi přeběhl mráz po zádech. S obavami jsem se matky zeptala: „Myslíš si, že Liliana vidí ty mrtvé lidi? Proč je ale jediná?“

Mohlo by Vás zajímat:

Ljuba (42): Museli jsme utéct z našeho domu. Dělo se tam něco, co nás málem připravilo o rozum

S matkou se nám podařilo duchy vyhnat

„Lili bude velmi senzitivní. Možná si ji ty mrtvoly vybraly samy. Musíš s tím něco udělat, nebo se ta holka zblázní,“ řekla přísně matka. Neměla jsem moc možností. Učitelky by mi naši teorii neuvěřily. Jinou školku jsem pro dceru neměla. Nakonec přišla s nápadem právě matka.

V noci jsme se připlížily ke školce. Lektvarem, který matka vyrobila, jsme pokropily budovu. Matka pak pronesla mantru: „Duchové, opusťte tyto prostory. Zde už pro vás není místo.“ To opakovala třikrát po sobě se svíčkou v ruce.

Lilianě dala prazvláštní modrý amulet, který ji má chránit. A to především před zlou energií. Duchové se bojí modrého světla, jak jsem se dozvěděla. Trvalo to měsíc, než mi Liliana řekla: „Mami, už ty lidi ve školce nevidím. Už jsou asi pryč.“ Díky bohu...

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (18): V domě s námi žil duch malé holčičky. Musela jsem jí pomoci najít klid

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.