Ingrid (30): Na magickém místě jsem si přála, aby šéfová padla na dno. Netušila jsem, že se to splní

Vždycky se mi v životě dařilo. Na co jsem sáhla, to se povedlo. Babička Irena mi vždycky říkala, že jsem tím výjimečná a mám jistý dar. Nebrala jsem její slova vážně. Vzpomněla jsem si na ně až před třemi měsíci, kdy mě bezdůvodně vyhodila moje šéfová.

Byla jsem lepší než ona, a tak se mě zbavila. Kamarádka mě chtěla rozveselit a vzala mě na jedno magické místo, kde jsem si mohla něco přát. Hned mě napadla šéfová Rozálie, které jsem přála, aby se jí firma rozpadla. A ono se to splnilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (40): Po tátově smrti jsem splnila jeho velké přání. Pak se stalo něco mimořádného

Na co jsem v životě sáhla, to se mi povedlo

Úspěchy jsem sbírala už jako malá. Ve školce se projevilo, že mám umělecký i sportovní talent. Na škole k tomu přibylo zpívání a tanec. Na co jsem sáhla, to se mi dařilo. Během studií na střední škole jsem se vůbec nemusela učit. Stačilo se na knížku podívat a její obsah se mi s nadsázkou řečeno nalil do hlavy sám.

Školu jsem ukončila s vyznamenáním a doma sklízela obdiv. Rodiče mě ve všem podporovali a přáli si, abych to někam dotáhla. Nastoupila jsem do jedné módní firmy, kde jsem kreslila návrhy. Moje přímá nadřízená Rozálie mě ale od samého začátku nesnášela. Často se ke mně dostávaly informace, že mě nemá ráda pro to, jak vypadám a co všechno umím.

Záviděla mi můj život a nebylo žádným tajemstvím, že se mě snaží zbavit. Roky se jí to nedařilo. Byla jsem vždycky o krok napřed. I když se mi snažila házet klacky pod nohy, vždycky jsem zvítězila a sklízela úspěchy. To se ale změnilo dne, kdy se stala majitelkou firmy. Bývalým vlastníkem byl někdo z její rodiny a podnik na ni přepsal.

Mohlo by Vás zajímat:

Leonard (35): Zní to asi bláznivě, ale mám pocit, že mě bývalá přítelkyně proklela

Šéfová mě vyhodila a já poprvé prohrála

Už se nemusela snažit, aby na mě upletla další boudu. Jednoho dne mě jednoduše vyhodila. Chtěla jsem ji přesvědčit, že dělá chybu, ovšem ona měla poslední slovo. Po téměř deseti letech jsem z podniku odešla. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem zažila nějakou prohru. Ještěže jsem měla po boku věrnou kamarádku Kamilu.

Snažila se mě z toho dostat. Pár dní po mém vyhazovu mě vytáhla na výlet. ,,Musíš přijít na jiné myšlenky,“ říkala. Aniž by mi řekla, kam přesně jedeme, koupila jízdenky na vlak a my vyrazily. Dojely jsme na sever Čech. Měly jsme navštívit menší hrad.

Když jsme k němu dorazily, Kamila pronesla: ,,O tomto místě se říká, že je magické. Když si prý na půdě hradu něco přeješ, splní se ti to,“ řekla a významně se na mě podívala. ,,Kvůli tomu jsme se táhly až sem?“ reagovala jsem nevděčně. Kamila na má slova nereagovala, jen mě vyzvala, abych si něco přála. Já se pokusila zamyslet nad tím, co by to mohlo být.

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (22): Mám panickou hrůzu z koček. Po jedné magické úplňkové noci se vše změnilo

Na magickém místě jsem si přála, aby šéfová trpěla

Hned mi přišla na mysl Rozálie a její nespravedlivá výpověď. ,,Musíš si klenout, vzít do ruky zeminu a tiše pronést přání,“ poučila mě kamarádka. Udělala jsem, co řekla. ,,Přeju si, aby Rozálie pykala za to, co mi provedla. Přeju si, aby její podnik zkrachoval a ona padla na dno,“ zašeptala jsem a hodila hlínu za hlavu. Kamila podle všeho také pronášela přání. Netušily jsme ale, za jak dlouho se naše prosby vyplní.

Už po třech týdnech se ke mně donesla zpráva, že podnik krachnul. Rozálie se z toho zhroutila a propadla depresi. Když mi došlo, že s tím mám možná něco společného, nebylo mi dobře. Bývalí kolegové tvrdí, že už to měl podnik dlouho nahnuté. Ale co když ne? Co když se moje přání vážně vyplnilo a můžu za to já?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Boris (30): Po zesnulém dědovi jsem si nechal starý polaroid. Každá fotka věštila neštěstí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.