Irena nesouhlasí s tím, co dělá její tchyně Bohdana. Ta je hrozně pobožná, což by nebyl problém, ale snaží se to vtlouct do hlav Ireniným dětem. A tam už nastávají komplikace. Bohdana se teď navíc přistěhovala do Irenina sousedství, protože ji prý poslal Bůh...
Tchyně Bohdana (60) je pobožná, co ji znám. A je důležité říct, že to plně respektuji. Ať si každý věří, v co chce. Jen ať mi to necpe do hlavy. A to je to, co nás s Bohdanou začíná rozdělovat. Přistěhovala se do sousedství a začíná navádět moje děti k tomu, v co sama věří.
Nevěřím v Boha
Sama pocházím z rodiny ateistů. U nás doma se nikdy na nic nevěřilo. V žádné bohy ani duchovní síly. Každý věřil jen sám v sebe a vlastní instinkty. Když jsem se seznámila se svým současným manželem Ladislavem (35), poznala jsem, jaké to je, když někdo v něco věří. Jeho matka Bohdana byla mým opakem. Věřila v Boha a jeho moc chránit lidi.
Byly doby, kdy mi to hodně vnucovala a upozorňovala na každý můj hřích. Měla jsem strach, jak moc je tím Ladislav ovlivněný. Naštěstí nebyl. Matce vždycky odkýval, co bylo třeba, ale myslel si svoje. Ty tři roky, co jsme u ní bydleli, byly jako za trest. Modlit se před každým jídlem, děkovat Bohu za ty dary. Bylo mi to vyloženě proti srsti.
Musela jsem to však dělat, protože mi Bohdana poskytla střechu nad hlavou. Když jsme se odstěhovali, hodně se mi ulevilo. Její neustálé vštěpování víry na mně nenechalo žádné následky. Opět jsem si žila podle svého vlastního uvážení.
Tchyně nutí svou víru i našim dětem
Když se nám narodily děti, Bohdana chtěla, aby byly pokřtěné. My si to nepřáli, takže jsme se s ní dostali do křížku. Její nátlak, abychom to udělali, byl tvrdý. Až bych řekla, že byl přímo fanatický. Vyloženě mi vadilo, jak se nám snaží vnutit něco, co my razantně odmítáme. Jediným štěstím bylo, že od nás bydlela dostatečně daleko a její vliv se dal lehce odfiltrovat.
Děti rostly a Bohdana na ně neměla téměř žádný vliv. Její náboženské řeči se v rámci deseti návštěv za rok daly přežít. Teď se situace změnila. Tchyně opustila život na vesnici a rozhodla se přestěhovat do města. A to hned dva bloky od nás.
Tušila jsem, že to pro nás nebude dobré. Začala k nám pravidelně docházet. Vždycky s Biblí v ruce a tlačí dětem tu svoji víru. Vypráví jim o Panně Marii a ostatních světcích. Kamil (11) z toho není moc moudrý, ale je to pro něj nové, takže se babičky na některé věci ptá. V té to vzbudilo dojem, že by ho mohla přimět věřit v Boha.
Nechci, aby tchyně měla vliv na mé děti
Když slyším, jak mu říká, že Bůh je v každém z nás a chce, abychom ho následovali, vstávají mi vlasy hrůzou. Já na to zkrátka nevěřím. A upřímně, nepřeji si, aby jim něco takového tchyně vtloukala do hlav. Chci, aby si mé děti udělaly vlastní názor na svět a život jako takový. Proč má osmiletá Sandra vědět něco o nějakém duchu svatém? A konat jeho vůli...
S manželem jsme se shodli, že to tchyni zkrátka zatrhneme. Blbne dětem hlavu. Ladislav si to vzal na starost, ale nepochodil. Matka mu s klidem řekla, že to Bůh ji poslal, aby ty děti spasila. Takže bych řekla, že jí definitivně hráblo. Omlouvám se všem, kdo jsou věřící. Nic z toho, co jsem uvedla, nemyslím zle. Ani urážlivě. Jen si zkrátka nepřeji, aby to tchyně nadále praktikovala. Ať si klidně věří, ale ať z toho proboha vynechá naše děti!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.