Paní Iva prožívala nelehké období se svým manželem. Ten přišel domů s tím, že má velké bolesti a je na nemocenské, tudíž se o něj Iva starala a měla strach. Jenže jednoho dne si všimla, že si nohy spletl.
Se svým manželem Pepou jsem už bezmála třicet let, takže jsem doposud tvrdila, že ho znám jako své boty. Nikdy jsme před sebou neměli žádná tajemství, i když naše manželství nebylo vždy růžové, o všem jsme věděli a snažili se krizová období zvládnout.
Měla jsem o něj strach
Pepa přišel jednou odpoledne domů a kulhal na pravou nohu. Stěžoval si na bolest zad, která mu vystřeluje až do prstů na nohou, a dokonce mi řekl, že byl u doktora. Ten měl prý podezření na hodně vyhřezlou ploténku, a tak mu zatím doporučil klidový režim a předepsal mu silné prášky. „Když se to nezlepší, budu muset na operaci!“ vyšiloval.
Zařídil si neschopenku a ležel doma. Já jsem pochopitelně chodila do práce, ale domluvila jsem se se šéfovou, jestli by mě některé dny, kdy to bylo trochu možné, pouštěla dřív.
Udělala jsem, co jsem mu na očích viděla
Pepa na začátku říkal, že nic nechce a nepotřebuje, ale brzy už se začal ozývat. „Ivčo, dones mi něco k pití“ a „Ivčo, nebylo by ještě něco k jídlu?“ a já poslušně běhala a nosila vše, co chtěl. Nechtěla jsem, aby se namáhal a nedej bože šel na operaci. Odpoledne jsem s ním chodila na zdravotní procházky, ale bylo to vždy jen párkrát kolem domu, aby se trochu provětral.
Jenže jednoho dne jsem přišla domů dřív a Pepa tam nebyl. Hodně mě to překvapilo, tak jsem šla kolem domu, jestli ho nenajdu. Pepa seděl za rohem, v jedné ruce pivo a kouřil. Jak mě viděl, úplně se lekl. Já ho viděla kouřit naposledy před deseti lety a on to rychle zahodil a dobelhal se ke mně.
V tom šoku se spletl
Vtom jsem si všimla, že pajdá na druhou nohu. „Pepo! Vždyť tě bolí pravá,“ uhodila jsem na něj a on mě přesvědčoval, že se pletu. „Celou dobu je to tahle,“ začal se se mnou hádat. Věděla jsem, že to není pravda. Pamatuji si, na jaké straně celou dobu chodím při procházkách, abych mu suplovala berli. Berli, kterou očividně nepotřeboval a jen mě vodil za nos.
„Ukaž mi zprávu od doktora, o které noze se tam píše,“ ale Pepa se začal vymlouvat, že ji někam založil. Ťukala jsem si na čelo, proč jsem to nechtěla vidět dřív. Zjistila jsem, že v práci není na neschopence, ale vzal si dovolenou. Samozřejmě si všechno vymyslel a já hloupá se bála, aby nemusel do nemocnice.
Sbalila jsem mu kufr a řekla mu, ať se zařídí, jak chce. Týden byl u svého bratra, pak se vrátil s kytkou. Nic tím ale nevyžehlil, po tolika letech jsem si takovou lež nezasloužila, nicméně spolu bydlíme dál, ale komunikace mezi námi dost vázne.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.