Ivana (41): Nevysvětlitelné zvonění na domovní zvonek nám s manželem zachránilo život

Žijeme s manželem Tomášem (45) skoro na samotě. Kolem nás jsou snad jen tři další domy. Vždycky jsme si takové bydlení přáli, protože život ve městě nás začal unavovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Maruška (21): S babičkou jsme se domluvily, že mi dá znamení, až jednoho dne zemře. Svůj slib splnila

Bouřky mě vždycky fascinovaly

Nejprve jsme na samotu jezdili pouze přes léto. Ale po pár letech to tam manžel tak vymazlil, že se tam dalo pobývat i v zimě. Nakonec jsme se rozhodli, že se vzdáme bydlení ve městě a přestěhujeme se na samotu natrvalo. Dojíždění za prací a nákupy nám nevadilo, za ten neskutečný klid to stálo.

První sousedy jsme měli tři kilometry daleko. Já jako spisovatelka jsem zde nalezla tolik potřebný klid na práci. Když mi došly nápady, stačilo vyrazit na louku nebo do lesa a inspirace přicházela sama. Takto jsem si vyšla do přírody i ten osudný večer.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo pršet. Sotva jsem ale zašla do lesa, zaslechla jsem v dálce hrom. Nikdy jsem se bouřky nebála. Naopak. Dokud jsme bydleli ve městě, stála jsem hodiny u okna a pozorovala jsem, jak lítají blesky. Přišlo mi to fascinující. Ale zpět k mému zážitku. Rozhodla jsem se, že se raději vrátím. Přece jenom pobývat v lese za bouřky není zrovna bezpečné.

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (42): Matka slyšela ve svém bytě hlasy. Myslela jsem, že blázní, dokud jsem tam nepřespala

Do obýváku vlétl kulový blesk

Vypadalo to, že se blíží konec světa. Proto se mi neskutečně ulevilo, když jsem konečně dorazila domů. To už lítaly hromy a blesky jako o život. Převlékla jsem se do suchého a usedla jsem v obýváku ke krbu. Tomáš zrovna dovařil čaj.

Po pár minutách zazněl tak strašlivý hrom, že jsem se začala bát. Po něm přišly ještě dva takové. Rázem byla moje láska k bouřkám pryč. Dostala jsem strach. Celý pocit neskutečna navíc umocňovalo neutuchající zvonění domovního zvonku, který už měsíc nefungoval. „Kdo k nám teď může v takovém počasí jít?“ otázala jsem se Tomáše. „Jdi se tam podívat,“ odvětil manžel. Něco mi říkalo, že bych tam neměla chodit sama.

Zvonek nepřestával zvonil, jako by na něm měl někdo nepřetržitě položený prst. „Pojď tam se mnou, já se bojím,“ houkla jsem na Toma. Ten něco zabručel, ale šel. Ke dveřím jsme dorazili společně. Když jsme otevřeli dveře a vyšli ven, nikdo tam nebyl. Jak jsme tak stáli na prahu, najednou do domu uhodil kulový blesk. Vlétl přímo do obýváku, kde jsme ještě před chvíli seděli.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (32): Fotografie na stěně mi dávala znamení, které jsem nedokázala rozluštit

Neznámá síla nám zachránila život

Lekla jsem se tak, že jsem strachy poskočila. Když jsme se vrátili do obýváku, čekala tam na nás neuvěřitelná spoušť. Blesk zjevně přilákala anténa, kterou máme u televizoru. Blesk se prohnal celým obývákem, krom televize zničil rádio a sedačku.

Manžel se po prvotním šoku vrátil k tomu, kdo to zvonil. Druhý den jsme se ptali sousedů, zda se u nás večer nestavovali. Odpovědí nám bylo jednoznačné ne, všichni byli schovaní před bouřkou. Manžel zkusil na zvonek zazvonit, ale opět nefungoval. Nemám komu poděkovat za záchranu života, ale nebýt toho zvonění, už jsme tu dnes nemuseli být. Zdá se, že nás ven vylákala nějaká vyšší moc.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (31): V novém domě nám sama od sebe stoupala teplota. Bylo k neuvěření, co za tím stálo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.