Iveta moc dobře věděla, co to znamená mít dítě. Byla připravená na všechno. Tchyně s manželem ale její představy o mateřství ničí. Rozhodují za ni, kdy dá dceru na hlídání.
Nedělala jsem si dítě proto, abych ho dávala někomu na hlídání. Máme s manželem roční holčičku Markétku. Tchyně si v jednom kuse vynucuje její hlídání a já tomu nedokážu vzdorovat.
Věděla jsem dopředu, co to znamená mít dítě
Předem jsem počítala s tím, že když se stanu matkou, některé věci půjdou stranou a hodně se toho změní. Například se dočasně vzdám svých volnočasových aktivit. Byla jsem dopředu smířená s tím, že se možná několik měsíců či let pořádně nevyspím. Něco jsem věděla od svých kamarádek, něco mi jednoduše došlo.
Počítala jsem s fyzickou a vlastně i psychickou proměnou, která mě měla čekat po narození dítěte. Nebylo zkrátka nic, co by mě mohlo odradit od tohoto rozhodnutí. Manžel Vláďa (35) si taktéž přál stát se rodičem. A tak nám vlastně nic nebránilo.
Před rokem se nám narodila krásná dcera Markétka. Musím říct, že realita byla ještě drsnější, než jsem si myslela. Hlavně prvních několik měsíců. Velmi nás zlobilo kojení. Dcera trpěla refluxem, který nám dával dost zabrat. Ani na chvíli jsem ale nemyslela na to, že bych si od ní chtěla odpočinout.
Nerada dávám dceru tchyni
Poprvé přišel manžel s tím nápadem, když byly dceři tři měsíce. „Dáme Markétku mámě a skočíme si do kina," řekl mi jednoho rána. „Já kojím, miláčku, takže to asi nepůjde," reagovala jsem. „Máma říkala něco o tom, ať odstříkáš mlíko a ona pohlídá," nadhodil. „Já se na to ale necítím. Nechci dávat malou z ruky," kroutila jsem hlavou. „Prosím tě, jen si skočíme do kina a na večeři..." trval na svém.
I když jsem jít nechtěla, ti dva se do mě pustili, že také musím žít a skoro mi dceru rvali z ruky. Večer jsem si neužila. Myšlenkami jsem byla u malé a doufala, že nestrádá. Vlastně jsem nedočkavě vyhlížela, až skončí film a my pro ni mohli jet. Vláďa pro to neměl pochopení a byl naštvaný, že tak chvátám.
Tím to ale neskončilo. Tchyně Božena (58) se rozhodla, že z toho uděláme pravidlo. „Několikrát do měsíce si někam vyrazíte a já budu s Markétkou," řekla a Vláďa ji v tom podpořil. Vím, čo je Božena zač, takže jsem se s ní v danou chvíli nechtěla dohadovat. Doufala jsem, že na její slova nedojde.
Tchyně si nedá říct
Za poslední rok jsem si snad až na jednu výjimku nemohla sama rozhodnout, jestli chci dát dceru z ruky. Vláďa se vždycky domluví s matkou a mně to předhodí jako hotovou věc. Ani jeden z nich nechápe, že to tak nechci. Kdykoliv se postavím na zadní, hned mi vysvětlují, jak je pro matku důležitý odpočinek a pauza od dítěte.
S tím odpočinkem souhlasím, s tím druhým nikoliv. Já si nedělala dítě proto, abych ho dávala v jednom kuse pryč. Jsem s ní ráda a nechci se jí zbavovat. A když už ji chci dát na hlídání, musím si o tom rozhodnout sama. Třeba teď jí rostou zuby a potřebuje mámu. Tchyně s manželem to ale zase vidí jinak. Bohužel nemám sílu vzdorovat. Potřebuji sebrat dostatek odvahy a tvrdě se jim postavit. Tak časté odloučení mi nedělá dobře. A myslím, že ani Markétce ne.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.