Ivona s Jardou spolu chodí devět let. Myslela si, že i jeho rodina ji bere jako svoji. To, že je tomu jinak, se dozvěděla na jedné oslavě, kde se matka jejího přítele opila. V podroušeném stavu řekla Ivoně, že dokud nejsou svoji, nebere ji jako součást rodiny. Co na to Ivona?
Chodíme spolu s Jardou téměř devět let. Myslím si, že je to dlouhá doba na to, aby mě i jeho rodina brala za svoji součást. Nedávno jsem se dozvěděla, že to tak není.
Svatba pro nás není důležitá
Byl to Jarda, kdo mě jednou sbalil v restauraci. Bylo mi dvacet let. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že s ním budu dalších devět let, nevěřila bych mu. Náš vztah byl zprvu dost lehkovážný. Hlavně asi z mé strany. Neměla jsem v plánu se tak brzy usadit a vést partnerský život. Jenže díky tomu, že jsme si tak rozuměli a měli jsme se rádi, jsme spolu dodnes.
On je totiž Jarda hrozně klidný člověk, který dokáže každou hádku lehce otočit v legraci. Byl to druhý muž, se kterým jsem spala. Teď si přeji, aby byl i ten poslední. Jeden by řekl, že po tak dlouhém vztahu by už na místě byla svatba. Jenže ani jeden z nás na to netlačí. Neříkám ale, že bych se jednou ve svém životě nechtěla cítit jako princezna.
Zkrátka nám to nepřijde tak důležité. Máme se rádi, klape nám to a děti zatím také neplánujeme, takže svatba nám zatím přišla zbytečná. Nám stačí k udržení vztahu láska a důvěra. Netušila jsem ale, jak to celé vnímá jeho rodina.
Alkohol rozvazuje jazyk
Nikdy mi ani mezi řádky nenaznačili, že to, že nejsme svoji, je pro ně nějaký problém. Sem tam si někdo z jeho strany rýpnul, proč se nevezmeme. Jarda to vždycky dokázal rychle zamést pod koberec. Každý pochopil, že už není třeba se o tom dále bavit.
Jardova máma mi nikdy nenabídla tykání. Musela jsem jí i po tolika letech vykat. Moje máma to neřešila a s Jardou si tykali už od začátku. Nedávno se konala veliká oslava. Moje potenciální tchyně Věra slavila kulatiny. Sešla se tam i vzdálená rodina, byla to skutečně velkolepá oslava. V jeho rodině jsem se vždycky cítila dobře, takže jsem se na setkání těšila.
Věra se jako oslavenec docela opila a byla nebývalé otevřená. Usedla ke mně a chtěla si povídat. Náš rozhovor začala větou: „Ty se mě ani nezeptáš, proč ti nenabídnu tykání, drahá?“ Tušila jsem problém. Zeptala jsem jí tedy, proč mi nenabídne po tolika letech tykání.
Nemám u nich v rodině místo
„Víš, pro mě jsi pořád cizí osoba. Doma ti říkáme naplavenina,“ usmála opile. „To je ten důvod? Docela směšné,“ odvětila jsem. „Vždyť mě znáte devět let, není nic, co bych před vámi skrývala,“ pokračovala jsem. Byla tak moc opilá, že si nebrala servítky. „Prostě ti chci jen říct, že dokud nemáš příjmení mého syna, jsi cizí a v mé rodině nemáš místo,“ pronesla celkem zle.
„Jarda říkal, že ty o svatbu nestojíš,“ dodala. Váhala jsem, zdali mám v rozhovoru vzhledem k jejímu stavu pokračovat. Pouze jsem jí krátce vysvětlila, že pro nás oba není svatba důležitá, tak ať se s tím smíří. To se jí moc nelíbilo. Náš rozhovor jsem ukončila a nechala ji sedět samotnou u stolu. Jarda ke mně přišel a ptal se, co jsme s matkou řešily. Pravdu jsem mu neřekla.
Druhý den ráno se ke mně tchyně chovala normálně. Otázkou je, zdali si náš rozhovor vůbec pamatuje. Jsem si teď dost nejistá. Když je člověk opilý, říká pravdu. Modlím se, aby mě teď v dohledné době Jarda nepožádal o ruku. Brala by to jako svoji výhru.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.