Jarka (58): V dětství jsem měla jeden odvážný sen. Ač mi moc lidí nevěřilo, dosáhla jsem svého

Moje mamka dodnes vzpomíná, co jsem si jako malá přála ze všeho nejvíc. ,,Vždycky jsi říkala: ,,Mami, až budu velká, chci mít čtyři děti, velký dům a nějaká zvířátka,“ vypráví mi často. Přesně to se totiž stalo. Žiju život, jaký jsem si vysnila.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (39): Mám vše, o čem jsem kdy snila. Zdá se ale, že mi moje štěstí chce někdo zničit

Vždycky jsem snila o početné rodině

Mé přání mít početnou rodinu a hospodářství mě nepustilo ani později. Cítila jsem, že přesně to od života chci. O někoho se starat. Neměla jsem velké ambice, co se týkalo kariéry. Nicméně aby se mi moje přání mohlo splnit, musela jsem nejdříve narazit na někoho, kdo to bude mít stejně.

Je to až k neuvěření, ale moc práce mi to nedalo. V devatenácti jsem na jedné charitativní akci pro psy poznala Miloše. Zapadli jsme do sebe jako skládačka. I když si naše rodiny myslely, že příliš spěcháme, začali jsme spolu ani ne po roce bydlet. Spojovala nás vidina stejné budoucnosti.

První dítě se nám narodilo, když mi bylo dvacet jedna. ,,Tak ještě tři dětičky,“ smála jsem se, když jsem držela v náručí malého Filípka. Ani jsem se nenadála a znovu jsem rodila. O rok později přišla na svět Maruška. ,,Už bychom asi měli začít řešit ten domeček,“ nadhodil Miloš.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (36): Modlila jsem se za zázrak, který se nakonec stal. Táta utekl hrobníkovi z lopaty

Sen pomalu začal naplňovat

I to proběhlo skutečně rychle. Shodou okolností strýc z pátého kolene o něčem věděl, a ještě za pár korun. Jednalo se o zachovalou chalupu, kterou jsme si přetvořili k obrazu svému. Já si začala plnit další sen. Pořídila jsem nám králíky, slepice a husy. Začali jsme ve velkém pěstovat vše, co šlo.

Peněz jsme nikdy neměli nazbyt. Já byla ženou v domácnosti, takže vydělával jen Miloš, a to v zemědělství. Svoji práci si zamiloval, jenže pořád tomu něco chybělo. Rozhodli jsme se proto pro třetí dítě.

Na svět přišel veselý Románek. I když bylo pořád co dělat, velmi mě to naplňovalo. Péče o děti, dům a naše pomalu se rozrůstající hospodářství. Všechny děti si bydlení stranou civilizace pochvalovaly. Do školy sice jezdily do města, ale jinak trávily čas doma. Tu a tam mi volaly kamarádky a stěžovaly si na své povrchní životy. Já nevěděla, o čem mluví. Já žila tak, jak jsem si přála.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (31): Kvůli synově diagnóze se nám rozpadá rodina. Přitom by se to dalo zvládnout

Svoji rodinu nadevše miluji

Pořád jsem si říkala, kdy se to celé pokazí. Zkrátka, že není možné, abychom byli pořád tak šťastní. Nic dramatického se ale nestalo. Naopak! Můj sen dosáhl vrcholu, když jsem zjistila, že jsem počtvrté těhotná. Někdo jiný by si možná řekl, že tři děti stačí. Já věděla, že to bude to čtvrté, co uzavře ten kruh.

Narodila se nám Lucka. Z dětí jsme vychovali poctivé a mírumilovné lidi. Všichni už vedou své vlastní životy. Bydlí s námi jen Lucka. Ta pomáhá otci na poli. Dnes, když k nám děti přijedou s vnoučaty, jsem nejšťastnější matkou i babičkou na světě. Nikdy by mě nenapadlo, že se můj dětský sen stane skutečností. Miluji svoji rodinu, nikdy na ni nedám dopustit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (35): Myslela jsem si, že jsem šťastná. Poslední předávání dětí s exmanželem mě ale vyvedlo z omylu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.