Jindřich (58): V rozpadlém domě jsem prožil kousek minulosti. Na toho hořícího chlapce nikdy nezapomenu

Když se mi pes Artie zaběhl do rozpadlého domu, musel jsem jít za ním. Vždycky jsem se chtěl podívat dovnitř. Ani ve snu mě ale nenapadlo, co tam zažiji. Viděl jsem střípek trpké minulosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (26): Noc v lese byla skutečně magická. Asi mi nikdo neuvěří, co všechno jsem viděla

Lákal mě rozpadlý dům

Na konci naší vesnice je starý neobydlený dům. Vždycky, když kolem něj procházím, mám takový zvláštní pocit. Jedna moje část mě nabádá k tomu, abych šel dovnitř. Ta druhá, poněkud rozumnější, mi říká, abych to nedělal. Dlouho jsem poslouchal tu druhou.

Kolem toho domu chodím téměř každý den, když venčím svého psa Artieho. Vede tam cesta do lesa, kam chodím rozjímat. Tři roky jsem odolával touze vejít dovnitř. I když jsem podvědomě věděl, že tam nenajdu nic zajímavého, toužil jsem se tam prostě podívat. To dělá to malé dítě, které ve mně dřímá.

A nedávné okolnosti rozhodly za mě. Šli jsme zase s Artiem na procházku. U lesa jsem ho odepnul z vodítka a on pelášil mezi stromy. Pak, ani nevím proč, se zastavil, zaštěkal a rozeběhl se zpátky do vsi. Běžel k tomu rozpadlému domu. Volal jsem na něj, ale on běžel dál a dál. Zahlédl jsem, jak vběhl rozbitými dveřmi dovnitř.

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (26): Ve starém domě jsem viděla záblesk minulosti, srazilo mě to na kolena

V opuštěném domě jsem viděl hořet malého chlapce

Opatrně jsem vešel do domu a volal Artieho. Slyšel jsem, že běhá v horním patře. Praskaly pod ním trámy a padala suť. „Tak kde jsi, ty pse neposlušnej," nadával jsem. Vyšel jsem schody a nahlížel do pokojů. Všude špína, prach a ohořelý nábytek. Jeden pokoj byl evidentně dětský. Stál jsem v něm a rozhlížel se kolem.

Pak jsem slyšel dětský hlas, který volal: „Tati, pomoz mi!" Otočil jsem se tím směrem. A jako kdybych najednou byl někde jinde. Všude kolem mě byly plameny a z nich volal ten dětský hlas. Aniž bych si uvědomoval, že to není realita, zvolal jsem: „Vydrž, jdu pro tebe!" Prodíral jsem se plameny. Zvláštní bylo, že mě nepálily.

Vstoupil jsem do ohně a viděl hořet malého chlapce. „Podej mi ruku," křičel jsem na něj. Chtěl jsem ho vytáhnout a zachránit. Pak jako když utne. Zase jsem stál v tiché místnosti bez plamenů. Artie mě tahal za kalhoty. Co to bylo? Snažil jsem si pochopit, co se mi právě stalo. Jenže Artie vyběhl ven z domu a já za ním.

Mohlo by Vás zajímat:

Bernardeta (26): V domě mých rodičů straší, ale jsem jediná, kdo si to myslí

V tom domě před lety zemřel malý chlapec

Ještě v rychlosti jsem se k domu otočil. V okně dětského pokoje stál chlapec z plamenů. V ten moment jsem absolutně nevěděl, co si mám myslet. Z rozjímání mě probral Artie, který štěkal, abych šel za ním. Když jsem došel domů, hned přiběhla manželka. „Kde jste tak dlouho? A proč smrdíš ohněm?" přičichla ke mně.

Neměl jsem sílu, abych jí řekl, co jsem zažil. Já jsem vlastně ani nevěděl, co to bylo. Hlavou mi to vrtalo ještě několik dní. S pomocí našeho starosty jsem zjišťoval, co se v domě stalo. Když mi volal, že v domě kdysi dávno uhořel malý chlapec, sluchátko mi vypadlo z ruky. Viděl jsem totiž ten okamžik, kdy se to stalo. Od té chvíle už chodím kolem zapomenutého domu s pokorou. Vždy se dívám do okna a čekám, zda toho chlapce ještě uvidím...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (45): Vidina nelhala. Syn díky ní odhalil hrůzné okolnosti exmanželovy smrti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.