Jindřiška (53): Našla jsem si nového přítele, ale k ničemu se neměl. Tak jsem to vzala do svých rukou

Vychovávala jsem své dvě děti sama. Manžel zemřel velmi mladý, zřítil se na stavbě z lešení. Pamatuju si, že ten den jsme se před jeho odchodem do práce políbili a já slíbila, že mu udělám oblíbenou svíčkovou. Už si ji nedal. Děti byly tenkrát ještě malé a pro mě to byl naprostý šok.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (29): Přítel mě požádal o ruku, až pak jsme seznámili rodinu. Byla to hrůza, svatba se ruší

Žiješ jako jeptiška, říkala mi kamarádka

Tehdy jsem se zapřísahala, že vychovám děti a na žádného muže už se ani nepodívám. Nedokázala jsem si představit, že ještě někdy budu někoho milovat tak, jako Čestmíra.

Jak jsem slíbila, tak jsem udělala. Syn odpromoval na lékařské fakultě a úspěšně působí na pediatrii. Dcera momentálně dokončuje ekonomickou fakultu a už teď má velmi prestižní práci v americké firmě. Oba je beru jako svůj životní úspěch a nemám potřebu myslet na sebe. Celé ty roky nebyl nikdo, s kým bych si začala vážný vztah. Až se mi kamarádky občas posmívaly.

"Prosím tě, Jindro, vždyť žiješ jako jeptiška. To ti to nechybí?" říkala mi Milada. "Myslím, že už si ani nepamatuju, jak se to dělá," odpověděla jsem jí se smíchem. Osud tomu však chtěl, že jsem pár dní nato potkala v kavárně Slávka. Byl to velký elegán, který mě pozval na kávu. Ani nevím proč, ale souhlasila jsem. Povídali jsme si a nakonec si vyměnili telefonní čísla.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (58): Tak dlouho jsem dceru tlačila do svatby, až mi udělala něco, čím mě velmi ranila

Myslela jsem, že mě brzy požádá o ruku

Zanedlouho jsme spolu trávili spoustu času, představila jsem ho i dětem. Ty byly překvapené, muže po mém boku nikdy neviděly. Nakonec však byly rády. Doma už nebydlely a i mě už samota ubíjela. A tak jsme se Slávkem začali bydlet. Měla jsem obrovský dům, takže nebyl důvod čekat. Slávek byl bezdětný vdovec. Perfektně jsme si rozuměli, podnikali jsme jeden výlet za druhým a kdykoliv to šlo, odletěli jsme k moři.

Časem jsem začala uvažovat nad tím, že bych se možná ještě chtěla vdát. Prožít zbytek života ve šťastném manželství. "Chtěl by ses ještě ženit?" zeptala jsem se jednou Slávka. "No, tak kdybych si bral tebe, proč ne?" žertoval. "Myslím to vážně," zdůraznila jsem. "Ale to já přeci taky," mrkl na mě. Z toho jsem usoudila, že se žádosti o ruku brzy dočkám.

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (50): Manžel mi k 30. výročí svatby věnoval nemilou věc. Prý je z ekonomického hlediska výhodná

Nedbala jsem rady a zeptala se ho sama

Ale neměla jsem pravdu, nic se nedělo. Tak jsem si usmyslela, že Slávka požádám sama. "Zbláznila ses? To má udělat chlap!" pištěla Milada. Nedbajíc na to, co mi radila, jsem se Slávka zeptala, zda by si mě chtěl vzít. A on souhlasil. Překvapený byl, ale padli jsme si do náruče a bylo to romantické.

Já teď zařizuju svatbu. Mám vybraný krásný bílý kostýmek a bude to velká sláva. Protože si to po těch letech zasloužím a jsem skutečně šťastná. A víte co z toho plyne? Neohlížejte se na tradice a zažité stereotypy. Ani rady kamarádek nejsou vždy to pravé. Poslouchejte sami sebe!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (31): Už pět let vodím přítele za nos. Teď máme před svatbou a já budu muset s pravdou ven

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.