Jiří (55): S tchyní jsem si nikdy moc nerozuměl. Ta bába mě trápila i po smrti

Matku mojí ženy Aničky (50) jsem opravdu moc rád neměl. O mrtvých jen v dobrém, říkal jsem si po jejím pohřbu. Ona mě ale „prudila“ i po smrti.

Mohlo by Vás zajímat:

Antonín (78): Chtěl jsem si 10 let po smrti manželky vyjít se sousedkou. Nebožka ovšem byla proti

Tchyně mě nesnášela

Už tehdy, když mě Anička představovala svým rodičům, se její máti ke mně chovala s despektem. Rodina lékařů a právníků, do které jsem měl tu drzost cpát se já, zámečník... Už jen ten její pohled dovedl zabíjet nebo tedy aspoň ponížit.

Nic s tím nenadělala, stal jsem se manželem její dcery, otcem jejích vnoučat. Finančně nám několikrát pomohla, ale vždy jsem všechny půjčky splatil. O rodinu jsem se staral řádně a dával jsem najevo neskonalý vděk za střechu nad hlavou, kterou bychom bez rodiny mé ženy nezískali.

Každá návštěva byla pro mě utrpením, připadal jsem si jako poskok a jen jsem poslouchal, že v domě nedokážu opravit nebo zajistit to či ono. Anička mě obhajovala, protože jsem pracoval ve vlastní firmě i na našem baráku. Nemělo to cenu, „paní máma“ mě nesnášela.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (41): Manželova babička mě neměla ráda. Přesto si mě vybrala, aby mi po smrti sdělila poslední přání

Tchyně zemřela

Během jednoho roku tchyně začala chřadnout a už mi ani moc nenadávala. Tušil jsem, že se blíží její konec. Byla nemocná, Anička to nesla těžce. Nedovolil bych si proti matce své ženy vznést jedinou námitku. A po její smrti už vůbec ne.

Myslel jsem si, že se mi uleví. Moc velkou úlevu jsem ale necítil, tchyně se mi pravidelně vracela ve snech. Křičela na mě kvůli těm pár nedokončeným „projektům“ v našem domě, na které jsem neměl moc čas ani chuť. Pak mi ale nezbylo nic jiného, než se do toho všeho pustit. Dům totiž začal sám od sebe chátrat.

V garáži nám popadaly na zem všechny staré police. Strávil jsem celý víkend tím, že jsem vyráběl nové a všechno haraburdí konečně srovnal. Následovalo schodiště do sklepa, jež potřebovalo zpevnit. Jednoduše se propadlo v momentě, kdy jsem po něm stoupal. A já uslyšel chraplavý smích mrtvé tchyně....

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (24): V lese jsme spatřily dávno ztraceného chlapce. I po smrti je zoufalý a volá o pomoc

Klid zřejmě nastane, až všechno dodělám

Rovnou jsem se pustil do práce. Nečekal jsem, až se rozdrolí kachličky v předsíni nebo až mi stříška na terase spadne rovnou na hlavu. Postupně jsem se pustil raději do všech úkolů.

Anička se nestačila divit. „Maminka by měla takovou radost, kdyby tě viděla,“ říkala dojatě. A já si odpustil poznámku, že mě vidí moc dobře. Stojí přímo nade mnou a určitě trousí jedovaté poznámky o tom, jak dělám všechno špatně...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Albert (58): Po smrti manželky jsem dostal možnost ještě jednou s ní mluvit, nikdy na to nezapomenu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.