Jiřina (64): Na chatě jsme sundali ze zdi starý kříž. Jaká to byla chyba, jsme zjistili ještě tu noc

Když jsme si před deseti lety koupili starší chatu, moc jsem se těšila, jak v ní strávíme stáří. Moc oprav si nežádala, takže jsme ji mohli začít používat hned, jak nám dal majitel klíče. Dlouhé roky se v ní nedělo nic, co by stálo za zmínku. To až nedávno…

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (18): V domě s námi žil duch malé holčičky. Musela jsem jí pomoci najít klid

Rozhodli jsme se vymalovat

Chata stála na pozemku, kde se nacházel i starý mlýn. Už roky ho nikdo nevyužíval, ale jeho mohutná stavba přidávala celému objektu na kráse. Dokud jsme s manželem chodili do práce, na chatu jsme jezdili jen v létě. Po odchodu do důchodu jsme tam začali trávit mnohem více času. Jarda proto přišel s návrhem, abychom vymalovali přízemí. Museli jsme sundat obrazy a jeden velký kříž, který visel u schodiště. Dal Jardovi docela zabrat, protože nešel vůbec sundat.

První noc, kdy byl kříž dole, se stalo něco podivného. Ač byl červen a noci teplé, zničehonic se otevřela okna a do domu vnikl velmi chladný vítr. Vytáhlo nás to z postelí. V jednu v noci jsme běhali po chalupě a zavírali okna. ,,Co to bylo? Vždyť venku nefouká,“ dumal nad tím Jarda. ,,Možná duch,“ smála jsem se.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (25): Moje sestra žije v domě, kde podle všeho straší, co mě překvapilo ještě víc, je, že jí to nevadí

V domě se začaly dít divné věci

Druhý den jsme hned z rána pokračovali v malování. Na místě, kde visel kříž, se vůbec nechytala barva. Zkoušeli jsme to natřít snad stokrát, ale barva se vždy velmi rychle vpila do stěny. Zůstával tam flek, který nešel přemalovat. ,,To je teda záhada. Je to jediné místo, které nejde překrýt,“ rozčiloval se manžel. ,,Tak to nech být, stejně tam dáme zpět ten kříž,“ navrhovala jsem. ,,Já jsem si právě myslel, že bychom ho nechali dole. A místo něj dali naši svatební fotku,“ škrabal se na hlavě manžel.

,,To je skvělý nápad,“ zajásala jsem. Kříž jsem utřela prachovkou a odnesla ho na půdu. Celý den jsme malovali. Večer jsme si dali víno a poměrně brzy ulehli. Vzbudil nás dupot přicházející z půdy. Potom jsme zaslechli hluk, jako by někdo vyndával věci z krabic.

Manžel se běžel podívat nahoru a ze schodů zavolal: ,,Tomu neuvěříš. Kříž, který jsi uklidila do krabice, byl venku." ,,Já ho ale dávala až na dno,“ ubezpečila jsem ho a začala se bát, co se to u nás vlastně děje. Znovu jsme ulehli, ale ne na dlouho. Domem se opět prohnal ten studený vítr. Okna vylétla z pantů a já začala propadat panice. ,,Myslíš, že to má nějakou spojitost s tím křížem?“ zeptala jsem se opatrně manžela. ,,To nevím. Ale co vím jistě, je, že tu nejsme sami,“ řekl mnohoznačně.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (27): Když jsem se po letech vrátila do domu prarodičů, zažila jsem něco zvláštního. Děda mi tam nechal suvenýr

Když jsme kříž pověsili, byl klid

Další den už byly stěny suché a my vraceli obrazy na svá místa. Místo kříže jsme dali naši fotku. Rozplývali jsme se nad tím, jak krásně se nad schodištěm vyjímá. Nevydržela tam ale příliš dlouho. V noci ze stěny spadla a rám se rozbil na kousky.

,,Myslím, že nám někdo říká, abychom tam ten kříž vrátili,“ ťukla jsem do Jardy. ,,Máš pravdu, raději ho tam dáme,“ uznal. Sotva jsme ho na stěnu pověsili, byl klid. V noci už se žádný vítr do domu nevkrádal. Později jsme se dozvěděli, že ho tam dal syn mlynáře, který v mlýně zahynul.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (42): Po mámině smrti jsme měli dům plný pavouků a v noci slýchali zpěv. Jediný, kdo znal příčinu, byly naše děti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.