Jirka si všimnul, že jeho manželka si velmi často povídá sama se sebou. Měl strach, že jde o počátek šílenství. Netušil však, že skutečnou příčinou manželčina podivného chování je něco docela jiného. On sám.
Když jsem někdy potkal na ulici někoho, kdo si nahlas povídal sám pro sebe, považoval jsem ho za blázna. Netušil jsem však, že tento problém budu jednou řešit u své manželky.
Mluvila sama se sebou v koupelně
Magda nikdy nejevila známky toho, že by měla mít jakoukoliv poruchu osobnosti. Byla to svědomitá žena, skvělá manželka a úžasná matka našich dětí. Dokonce jsem roky žil v tom, že je se mnou spokojená. Já jsem jí to oplácel čistou lásku a věrností. Když jsem jednoho dne zaslechl prapodivný hovor, zbystřil jsem.
Magda byla sama v koupelně a k někomu rozmlouvala. „Měla jsem to dneska v práci udělat jinak. Zítra to předělám, aby to bylo dokonalé,“ slibovala. Stál jsem opřený o dveře a čekal, co se bude dít dál. Hovor pokračoval. „Nohy jsem si holila včera, tak dneska na to kašlu a půjdu spát. Doufám, že nebude chtít Jirka sex, fakt mě bolí hlava,“ dodala.
Když vyšla ven, hned jsem se ptal: „S kým jsi tam mluvila?“ Ani se na mě nepodívala a řekla, že s nikým. Nechal jsem to být. Za pár dní jsem slyšel další její hovor. Zjevně o mně nevěděla. Akorát vytírala, když jsem slyšel, jak říkala: „Už mě vážně štve. Neumí si po sobě uklidit ani rozházené noviny. Co by mu to udělalo? Jsem snad jeho služka?“
Doma bylo pořád větší dusno
Raději jsem k ní nešel. Zalezl jsem si na záchod. Seděl jsem tam a mlčky přemýšlel, zda se z Magdy nestává šílenec. Když jsem vyšel ven, Magda seděla mlčky na gauči a koukala se na televizi. „Ty, Magdi, ty si povídáš sama se sebou?“ opatrně jsem se zeptal.
„Co tě nemá, jasně že ne,“ odvětila suše. Sedl jsem si k ní a řekl jí, co jsem slyšel, a že si myslím, že to není dobré znamení. Tvrdila, že dělám z komára velblouda. „Místo toho, aby ses staral o mě, zaměř se na to, aby sis po sobě uklízel,“ zpražila mě. Pokaždé, když byla Magda někde sama, povídala si nahlas. Začínal jsem se o ni vážně bát. Víc toho namluvila se sebou než se mnou.
Doma bylo dusno. Přitom já netušil, co se děje. Všechno se zdálo být při starém. Oči mi otevřel až jeden brzký příchod domů. Magda stála na balkoně a opět vedla monolog: „Položím ti otázku a musíš mi dát jednoznačnou odpověď. Miluješ ještě Jirku? Má smysl v tom vztahu zůstat?“
Prozradila mi, že chodí k psychologovi
Nedal jsem jí možnost si odpovědět a vybafl jsem na ni: „Tak jaká je odpověď? Co se to s tebou děje? Miluješ mě ještě teda?“ Manželka tiše odpověděla: „Začala jsem chodit do poradny, protože cítím, že mám ponorku, co se našeho vztahu týče. Terapeutka mi poradila, abych svoje myšlenky a problémy řešila nahlas. Lépe tak najdu odpověď.“
„Já nevěděl, že se mnou nejsi šťastná. Co mám udělat, abys byla?“ snažil jsem se. „To je právě to, co nevím. Vím, že jsi hodný člověk. Jen mi něco chybí,“ pokrčila rameny. Nabídl jsem Magdě, že se do terapie zapojím, abych naše manželství zachránil. Dnes mluvíme nahlas oba a zdá se, že náš problém byla špatná komunikace. A já jsem si myslel, že je Magda blázen. Přitom byla jen nešťastná.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.