Když se člověk ocitne v patové situaci, napadají ho různé věci. Podobně jako Jitku. Ta zůstala sama se synem a měla se co ohánět, aby ho uživila. Stále častěji se jí proto honily hlavou myšlenky na sebevraždu. Když se konečně odhodlala skočit ze střechy paneláku, stalo se něco neskutečného.
Vdávala jsem se, když mi bylo devatenáct. Měsíc po svatbě jsem porodila syna Tadeáše. To byl začátek mého konce.
Začala jsem uvažovat o sebevraždě
Svatbu jsem neměla z lásky, ale z povinnosti. Rodiče trvali na tom, že když už jsem v jiném stavu, ať se s Vaškem vezmeme. Manželství fungovalo do dvou let malého Tadeáše. Pak přišel zlom v podobě gamblerství mého manžela. Všechny naše peníze naházel do automatů. Na syna neměl nikdy čas ani náladu.
O tom, že mě navíc podváděl, kudy chodil, ani mluvit nebudu. Jednoho dne odešel do baru a už se nevrátil. Zůstala jsem se synem sama. Z mateřské jsem nás oba neuživila. Musela jsem se obrátit na rodiče. Ty si na mně náramně smlsli. Peníze mi nějaký čas půjčovali, ale nebylo to dlouhodobé řešení. Výhoda byla, že syn už chodil do školky a já jsem si našla práci.
Vzala jsem i nějaké další brigády, abych nás uživila. Nájemné bylo docela vysoké. Cítila jsem, že to dlouho nevydržím. Každým dnem jsem se cítila hůř. Pomalu, ale jistě jsem se ocitla na hranici zhroucení. Stále častěji se mi do hlavy vkrádala myšlenka vzít si život.
Strážný anděl přišel včas
Nabyla jsem dojmu, že nejsem ani dobrá matka. Začala jsem věřit tomu, že synovi bude lépe, když navždy odejdu. Moje pocity mě začaly budit ze spaní. Vždy jsem bezradně seděla na posteli a sbírala poslední kousky odvahy k tomu, abych si vzala život. Šla jsem za synem do pokoje, naposledy ho políbila a pošeptala jsem, jak moc ho miluji.
„Dělám to i pro tebe,“ řekla jsem tiše, zatímco spal. V noční košili jsem se odebrala na střechu našeho paneláku. Dostavil se pocit, který mi napovídal, že už bude dobře. Stačí dva kroky a bude po všem. Zavřela jsem oči, chvíli tiše stála a nechala se ovívat slabým větrem. Byla jedna hodina ráno.
Už jsem našlapovala s tím, že stačí jediný krok, když se za mými zády ozvalo: „Nedělej to. Syn tě potřebuje.“ Otočila jsem se směrem, odkud hlas přicházel. Nevěřila jsem svým očím. Stála tam zjevně nějaká dívka. Ve svitu měsíce a pouličních lamp vypadala jako průsvitná. „Kdo jsi?“ zeptala jsem se. „Jsem tvůj strážný anděl. Nesmíš skočit. Syn tě miluje a potřebuje tě. Pojď zpátky. Vždycky se najde řešení,“ pobízela mě.
Syn měl sen, že jsem skočila ze střechy
Nehnutě jsem stála s pohledem upřeným dolů. „Nic mi nezabrání v tom, abych skočila. Synovi bude lépe, když tu nebudu. Jsem špatná matka,“ řekla jsem odhodlaně. Žena se zničehonic zjevila přede mnou. „Jsi úžasná bytost. Cítím tvoji bolest a zoufalství. Syna opustil otec. Nesmíš dopustit, aby zůstal i bez tebe. Tvoje poslání je jasné. Musíš tu být pro syna,“ řekla něžně. „Nikdo tě nemiluje tak jako on.“
Podala mi ruku. Ucítila jsem hřejivé teplo a lásku. Začaly mi téct slzy. Vrátila jsem se domů. Do rána jsem neusnula, protože jsem si v hlavě stále přehrávala to, co se přihodilo na střeše.
Ráno, když Tadeáš vstal, běžel ke mně a pověděl: „Mami, zdálo se mi, že jsi skočila ze střechy a umřela jsi. Byl to strašný sen. Že to nikdy neuděláš?“ Dala jsem mu slib, který nesmím nikdy porušit.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.