Julie (19): V noci jsem ukradla svíčku z dětského hrobu. Velmi rychle jsem zjistila, jaká to byla chyba

Kdo v pubertě nechodil v noci na hřbitov, ten snad ani pořádně nežil. Já jsem nebyla jiná. Jakmile se řeklo, že se jde na hřbitov, stála jsem u brány první a dychtila po tajemnu. Jedna taková návštěva nočního hřbitova se mi ale krutě vymstila. Od té doby vím, že je třeba toto místo uctívat.

Mohlo by Vás zajímat:

Rosťa (23): Porušil jsem babiččino pravidlo a vstoupil do kaple na hřbitově. Neměl jsem to dělat

Chodili jsme v noci na hřbitov

Všem z naší party bylo něco okolo patnácti let. Byli jsme tři holky a tři kluci. Taková skvělá parta, která pořád něco vymýšlí, aby zahnala nudu. Dělali jsme všechno, co k našemu věku patřilo. Tajně kouřili někde za bukem, vyvolávali duchy nebo se v noci vkrádali na hřbitov. To nás bavilo asi ze všeho nejvíc.

Jít nočním hřbitovem chce notnou dávku odvahy. Ve dne je hřbitov celkem milým a klidným místem, kam se člověk nebojí. V noci však nabírá zcela jinou atmosféru. My se na něj vydávali vždy kolem desáté hodiny večer. Utíkali jsme tajně z postelí, takže rodiče kolikrát ani netušili, že jsem pryč. Většinou jsme se hřbitovem jen procházeli a vymýšleli tajuplné příběhy těch, co tam odpočívali.

Jedna návštěva ale byla jiná. Kluci mě od začátku provokovali k tomu, abych vzala svíčku z nějakého hrobu. Tušila jsem, že se to nemá. Chtěla jsem se jim ale ještě více zalíbit, a tak jsem je poslechla. Vydala jsem se najít tu největší svíčku, která na hřbitově byla. Našla jsem ji u dětského hrobu.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (66): Svíčka od mrtvé vnučky začala hořet sama od sebe. Myslím, že mě přišla pozdravit

Ukradla jsem svíčku z dětského hrobu

Se svítící baterkou v ruce jsem procházela mezi hroby. Zarazila jsem se u jednoho, kterého jsem si nikdy předtím nevšimla. Na náhrobním kameni stálo jméno Eliška Pokorná. Když jsem si spočítala, že ta nebožka zemřela v deseti letech, polilo mě horko. Právě na jejím hrobu byla ohromná svíčka. Rozhlédla jsem se a svíčku dala pod bundu.

Klukům jsem ji odevzdala jako trofej. Jenže mě velmi rychle sevřel divný pocit. Se všemi jsem se rozloučila a šla domů. Do bytu jsem přišla potichu a hned ulehla. Noc byla víc než neklidná. Neustále jsem slyšela dětský křik a pláč. Byl plný bolesti a utrpení. Ráno jsem vstala s velmi ponurou náladou. Šla jsem si do koupelny opláchnout obličej.

Cákla jsem si na obličej vodu. Když jsem se podívala do zrcadla, stála za mnou malá holka. Měla zohyzděný a zakrvácený obličej. Strachy jsem vyjekla, až přiběhla mamka. „Co ti je?" děsila se. „Tamhle stála nějaká holčička," ukázala jsem roztřeseným prstem. „To se ti jen zdálo," utěšila mě máma.

Mohlo by Vás zajímat:

Saša (19): Neuctivé chování na hřbitově se nám krutě vymstilo. Nejvíc to odnesl kamarád Ondra

Pronásledoval mě duch mrtvé dívenky

Chvíli jsem si to také myslela, dokud jsem tu dívku nespatřila znovu. Začala mě pronásledovat na každém rohu. Stála v dlouhé bílé košili, která byla od krve. Poznala jsem, že měla rozsáhlé popáleniny. Hned jsem si vzpomněla na svíčku, kterou jsem ukradla z dětského hrobu. Zašla jsem za klukama a chtěla, aby mi tu svíčku vrátili.

Sice se mi vysmáli, ale mě to bylo jedno. Věděla jsem, že ji musím vrátit na své místo. V noci jsem se sama vydala na hřbitov. Poklekla jsem k hrobu nešťastné Elišky a ze srdce se omluvila za krádež. Svíčku jsem vrátila a prosila ji o odpuštění. Od té chvíle se mi už nezjevila. A já díky tomu pochopila, že místo jako je hřbitov se musí uctívat. Už nikdy více jsem se ke své partě v noci nepřidala. Strach byl silnější než já.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ester (37): Na hřbitově mě sledoval tajemný muž v uniformě. Švagr mi prozradil, o koho šlo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.