Kdy je ta správná doba na odstěhování se od rodičů? Každý to má nastavené jinak a závisí to i na řadě dalších faktorů. Spousta dětí plánuje vylétnout z rodného hnízda co nejdříve, Justýna má ale jiné priority.
Jsem trochu problémová, takže chápu, že to tak vidí i většina mých známých a kamarádů. Můj život je prostě totální katastrofa. Udělala jsem pár špatných rozhodnutí, za která teď musím platit. A to doslova.
Rodiče mi nabídli pomocnou ruku
Před čtyřmi lety jsem se rozešla se svým tehdejším dlouholetým přítelem. Nebyl to hezký rozchod. Do vztahu jsem se snažila jít naplno. Myslela jsem si, že je to ten pravý. Dávala jsem mu peníze, protože říkal, že investuje do naší budoucnosti. Byl to ale jen blábol a když jsem zjistila pravdu, dala jsem mu kopačky. Bohužel mi bylo jasné, že peníze, které jsem mu věnovala, už nikdy neuvidím.
A proto jsem před čtyřmi lety skončila u rodičů. Byla jsem na dně a chudá jak kostelní myš. Z mého vztahu mi zbyly jen dluhy. A tak jsem neměla na výběr, musela jsem se vrátit do rodného hnízda a postupně všechno splácet. Rodiče mě nejprve přivítali s otevřenou náručí. Oba věděli, čím jsem si prošla, a snažili se mě co nejvíc podpořit. Po čtyřech letech je ale na nich vidět, že už by mě měli nejraději z krku.
Dali mi jasně najevo, co chtějí
Zřetelně mi to dali najevo o mých narozeninách, když jsem od nich dostala hodně pikantní dárek. Nechápu, co se jim honilo hlavou, když mi ho kupovali. Chtěli mě jen naštvat? Když jsem v den svých narozeniny přišla domů, čekala na mě v kuchyni obří krabice. Rodiče tam také byli a chtěli mi popřát.
Už během rozbalování mi začalo docházet, co jsem od nich dostala. „To si vážně děláte legraci, vy mi dáváte k narozeninám kufr? Nechcete být ještě méně nenápadní? Je mi jasný, že chcete, abych odsud vypadla, ale tohle je příliš. Proč mi to nemůžete říct jako normální lidé, ale musíte se snižovat k takovým náznakům?“ vybuchla jsem.
Máma začala brečet a v slzách mi řekla: „Tohle prostě není normální! Většina našich známých nerozumí tomu, proč s námi tak dlouho žiješ. Měla by sis najít partnera a založit rodinu. Tvůj pobyt tady už je prostě za hranicí únosnosti,“ napálila mi. Takže takhle neslavně a hádkou skončily moje třicáté narozeniny. Neříkám, že nemají rodiče pravdu, ale prostě to, co po mně chtějí, neudělám. Žádného partnera nehledám a rodinu už vůbec nechci. Chci hlavně splatit dluhy, co mi zbyly z minulého vztahu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.