Kamila byla příliš zvědavá, co jí koupil přítel Jarda k Vánocům. Rozhodla se, že dárek najde. Našla spodní prádlo, které ale mělo zcela špatnou velikost. První, co ji napadlo, bylo, že má Jarda milenku a je to dárek pro ni. Uhodila na něj. Měla nakonec pravdu?
Blíží se období Vánoc a my jsme si s Jardou řekli, že si koupíme jen nějakou maličkost. Já byla zvědavá, tak jsem začala pátrat.
Hledání dárku
Když jsem jako malá zjistila, že Ježíšek neexistuje a dárky kupují rodiče, začala jsem slídit. První roky jsem jejich skrýše nacházela jen těžko. Jakmile mě odhalili, že šmejdím a hledám dárky, začali je nechávat u babičky nebo u sousedů. Nikdy na ten pocit zvědavosti nezapomenu.
Teď je měsíc do Vánoc, a i když se nacházíme v době, kdy se skoro nikam nesmí, Vánoce nám to nepokazí. Začala jsem péct cukroví, zdobit náš malý byt. S Jardou jsme si řekli, že si koupíme jen nějakou maličkost. Stejně je to dost těžké, když jsou obchody kvůli koronaviru zavřené.
Lámala jsem si hlavu, co bych mu tak mohla pořídit, aby to bylo originální, ale abych splnila podmínku toho, že to bude maličkost. Rozhodla jsem se, že zkusím najít jeho dárek pro mě, abych věděla, v jaké cenové kategorii se pohybuje. Jakmile odešel ven, začala akce.
Podezření, že to není pro mě
Byl docela pečlivý v tom, abych to nenašla, ale máme malý byt, takže příliš mnoho možností nemá. Našla jsem v jeho brašně, kde má nářadí, nezabalený dárek. Bylo to spodní prádlo s visačkou. Jen nesedělo několik věcí. V první řadě barva, nemám v lásce fialovou. V té druhé velikost. Já se pohybuji někde na úrovni M–L.
To, co jsem držela v ruce, bylo S. Do toho se přece v životě nemohu narvat. Chytl mě vztek. Jak to jako myslí? Že mi to dá a já do toho zhubnu? Nebo to není vůbec pro mě? Ale pro koho by to bylo? Má milenku! Je to jasné. Co teď? Řeknu mu, že to vím?
Balíček jsem ale rychle vrátila na místo, protože v zámku zarachotily klíče. Netušila jsem, co mám dělat. Když mu řeknu, že jsem hledala, co mi koupil, naštve se. Jenže mě nejvíce zajímalo, proč by mi kupoval něco, co mi určitě nebude, a on to musí vědět. Začala jsem ho bedlivě sledovat.
Ponížila jsem se zbytečně
U večeře seděl s telefonem v ruce, a to byla moje chvíle. „S kým si píšeš?“ zeptala jsem se. Zvedl hlavu a s úsměvem řekl: „Co je ti do toho?“ Bouchla jsem. „Já vím, že někoho máš. Našla jsem to mini spodní prádlo. Tak kdo to je?“ křičela jsem. Odložil telefon. „Ty jsi hledala dárek, jo? A proč? Nechceš být překvapená?“ ptal se s ledovým klidem.
Já si jela to svoje. „Tak kdo to je? Někdo v práci?“ Jarda seděl a začal se na celé kolo smát. „Ty si myslíš, že někoho mám podle toho, co jsi našla, jo? Jsi roztomilá.“ Šel pro počítač a ukázal mi e-mail od svého bratra, který ho požádal, aby to objednal za něj, že on s tím neumí. To prádlo je pro přítelkyni jeho bratra. Té to určitě bude, je kost a kůže. Přišlo mu to do práce a on to pak mrsknul do té brašny. Parádně jsem se ponížila, a to hned dvakrát. Ukázala se moje nedůvěra i to, že hledám dárky jako malé dítě.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.