Kamila (31): Záhadné kroky v bytě mě děsily k smrti. Museli jsme se odstěhovat, jinak bych se zbláznila

S Čeňkem (32) jsem tehdy chodila přes dva roky. Nebyl to kdovíjaký krasavec, ale cenila jsem si jeho upřímnosti, zodpovědnosti i spolehlivosti. Nejvíc mi imponovalo, že mi uměl naslouchat, což já opravdu potřebuji. Oba jsme chtěli náš vztah posunout a dohodli se na společném bydlení. Hledali jsme byt v nějaké pěkné lokalitě, kde by se nám oběma líbilo. Po zvážení všech možností nakonec koupil Čenda byt v jednom udržovaném domě na okraji města. Sršeli jsme nadšením, tenkrát jsme však bohužel netušili, jak velkou chybu jsme udělali.

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (23): Kartářka mi potvrdila to, co si myslím celý život. V mém domě se usadili duchové

Vystrašily mě záhadné kroky

Už krátce po nastěhování mě trápily divoké sny. Moc jsem si z nich nepamatovala, jen vím, že byly děsivé a že jsem se několikrát za noc probouzela úplně zpocená. Noční můru se mi ovšem celkem brzy povedlo zaplašit a já si myslela, že už bude klid. Těšila jsem se z nového bytu, který byl opravdu úžasný.

Uběhl asi týden. Seděli jsme s Čendou v obýváku a dívali se na nějaký thriller. Byli jsme zabraní do filmu, když se zničehonic zprudka rozrazily dveře, až se převrhl květináč. Hrozně jsme se lekli, vyletěla jsem z gauče a šla zjišťovat, co se stalo. Žádný vítr, bouřka, zkrátka nic! Nechápala jsem a celý zbytek dne se pokoušela záhadu rozluštit. Marně…

To ale nebylo zdaleka vše. Za další dva dny přišla další pozoruhodná událost, pro mě ještě děsivější. Čenda pracoval, já měla zrovna volno a rozhodla se, že si budu číst. Uvelebila jsem se do křesla. V bytě panovalo absolutní ticho, když jsem najednou zaslechla nějaké kroky, jako by v místnosti někdo pošlapoval… Seděla jsem jako přikovaná v křesle a ani nedutala. Kroky jsem nejprve registrovala kolem dveří, pak zase okolo gauče, jenž se nacházel hned vedle křesla. „Je tu někdo?“ ptala jsem se rozechvělým hlasem, ale nikdo mi přirozeně neodpověděl.

Kroky jsem v místnosti vnímala dobrou hodinu a po celou dobu jsem přitom strachy neopustila křeslo. Zůstala jsem v něm i v momentě, kdy jsem byla přesvědčená, že kroky už zcela zmizely. Bála jsem se jít na záchod nebo třeba jen do kuchyně. Fakt hrůza. Vysvobodil mě až příchod Čendy, jenž dorazil domů s veselou náladou. Jakmile mě ale spatřil se strnulým výrazem v křesle, okamžitě za mnou přiběhl.

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (33): Myslela jsem si, že duchové jsou jen v bytě. Jenže to bylo mnohem horší

Šla jsem spát k rodičům

Líčila jsem mu svoje zážitky. Přisedl si ke mně a jen nevěřícně kroutil hlavou. Nechtěl tomu uvěřit. Dlouho jsme si povídali, žádné kroky či zvuky jsme však během té doby nezaznamenali. Týden se nic nedělo a já se pomalu začala zklidňovat. Myslela jsem si, že jsem třeba jen usnula a něco se mi zdálo.

Jenže jednoho dne byl Čenda déle v práci a já prožila prakticky to samé co předtím. Opět kroky, které se chvíli přibližovaly ke mně, a pak zase mířily ke dveřím.

To už bylo na mě moc. Sebrala jsem veškerou odvahu, rychle na sebe hodila oblečení a vyběhla ven. Domů jsem se vrátila, až když přišel Čeněk. Hned po pozdravu jsem na něj vychrlila, že tady už žít prostě nebudu! Roztřesená jsem si sbalila věci a šla spát k rodičům. Čenda mi volal ještě ten večer. Slíbil mi, že byt prodá a najdeme společně jinou alternativu, s čímž jsem souhlasila.

Mohlo by Vás zajímat:

Stela (23): Vzala jsem si televizi po zesnulé sousedce. Pěkně mě vyděsilo, že z ní promlouvají duchové

Odstěhovali jsme se pryč

Prodej se vydařil asi o měsíc později a já si fakt zhluboka oddechla. Odstěhovali jsme se do 2+kk. Do práce to mám teď sice trochu dál, ale jsem tam zatím opravdu moc spokojená. Žijeme tu už rok a v bytě se cítím velmi bezpečně.

Samozřejmě mi vrtá hlavou, jaké kroky a zvuky jsem tehdy slýchávala, to už se ale asi nikdy nedozvím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (39): Manžela vyrušila v noci tajemná postava procházející bytem. Začínám tušit, kdo by to mohl být

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.