Karin s Mirkem si koupili vysněný byt. Krátce nato jim však začali kazit radost hlasité noční radovánky sousedů, které se nedaly zaspat. Karin se proto rozhodla, že si to se sousedy vyříká narovinu. To však málem skončilo naprostým fiaskem.
Vždy jsem chtěla vlastnit nemovitost, bylo to jako posedlost. Naši nikdy nic svého neměli, odjakživa žili po podnájmech a před rokem je vyhodili z bytu, kde strávili posledních deset let. Jejich zkušenosti mě děsily natolik, že jsem si nepřála nic jiného než vlastní bydlení.
Koupili jsme vysněný byt
Intenzivně jsem na něj spořila od chvíle, kdy jsem šla na první brigádu. Kdykoliv jsem vydělala pár korun, dala jsem si něco stranou. Když jsem později začala pracovat jako obchodní zástupkyně a mé výdělky se zvětšily, úspory začaly růst. S přítelem Mirďou jsme měli na bydlení stejný názor. Cesta k hypotéce byla sice trochu složitější, ale povedlo se.
Míra měl také něco naspořeno a dohromady to dalo částku, díky které jsme si nemuseli půjčovat tak velkou sumu. Nakonec to dopadlo tak, že jsme mohli koupit dvě nemovitosti v totožném developerském projektu. Jeden menší byt jsme si nechali na pronájem a do většího jsme se chystali nastěhovat. Měl velkou terasu, menší balkon v ložnici, šatnu, dvě koupelny a místo na mou vysněnou pracovnu.
Naši radost kazilo milostné řádění sousedů
Čekali jsme skoro dva roky, než jsme se mohli nastěhovat. Neustále docházelo k nějakým zdržením. Když se konečně zadařilo, užívali jsme si první týden naprosté euforie, že jsme ve svém. Dokonce tak, že jsme se spontánně rozhodli snažit o miminko, o kterém u nás do té doby nebyla řeč.
Po týdnu jsme si však uvědomili, že v domě nežijeme sami. Z jedné strany nás každý večer budil křik sousedovic miminka, který často několik hodin neustával. "To už se fakt nedá," říkal často Mirďa, když se převaloval v posteli. A z druhé strany se téměř každý den ozývalo hlasité milostné vzdychání sousedů. "Můj bože, panebože! To je tak skvělý!" slýchávali jsme na denní bázi. Nevím vlastně, co bylo horší.
Potkala jsem sousedy a rozhodla se jednat
Miminko respektujeme, ale s tím sexem už jsme byli v koncích. Když jsem posledně potkala sousedku s manželem, dostala jsem odvahu se postavit za náš nerušený spánek. "Víte, často vás v noci slyšíme. Já vás chápu, taky jsem dospělá, ale...," hledala jsem vhodná slova. Soused se začal smát. "Slečno, to se pletete, já teprve včera přiletěl z Kanady, dokončuji tam jeden projekt. Asi tady řádí někdo jiný," pravil. Chvíli mi bylo trapně, ale pak jsem si všimla vystrašeného výrazu sousedky a došlo mi, v jaké se ocitla situaci.
Významně jsme se na sebe podívaly. "Víte, asi máte pravdu. Půjde to odjinud. Tak snad nebudeme jednou rušit my vás!" zkusila jsem zlehčit situaci a utíkala domů. Za dveřmi jsem se snažila rozdýchat fakt, že jsem právě málem prozradila nevěru. Opírala jsem se o dveře, když v tu chvíli někdo zvonil. Otevřela jsem a tam ona sousedka. "Děkuji vám. Víte, manžel je často pryč a já... Na shledanou. Děkuji," vykoktala a rychle odešla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.