Karla (25): Můj imaginární kamarád z dětství se vrátil. Má ovšem úplně nečekanou podobu

Jako dítě jsem měla imaginárního kamaráda. Neměl žádné jméno, jen byl. Se vším jsem se mu svěřovala, hrála si s ním a měla ho ráda. Když jsem povyrostla, vytratil se. Teď se znovu zjevil, ale v podobě skutečného člověka. Je to můj přítel Jakub. Z čeho mě mrazí, je skutečnost, že ví všechno, co jsem mu tehdy vyprávěla.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (35): Dceřina imaginární kamarádka nebyla tak docela imaginární. Málem se kvůli tomu stalo neštěstí

Jako dítě jsem měla imaginárního kamaráda

Myslím si, že to zažila většina z nás. Jako dítě jsem měla imaginárního kamaráda. Tehdy jsem však věřila, že je skutečný. A to tak moc, že jsem uvěřila, že když chci, tak ho vidím. Byl to malý chlapec, který za mnou každý večer chodil. Nebála jsem se ho. On totiž jen seděl a poslouchal, co mu říkám.

Vyprávěla jsem mu všechno. Kdo mě štve, koho mám ráda. Co ráda dělám, co mě baví. Když jsem se naučila číst, četla jsem mu z dětské knížky o vílách. Pamatuji si, jak se o mě maminka bála. Ona mého kamaráda neviděla a měla za to, že mám možná nějakou duševní poruchu.

Jako dítě jsem se ji snažila přesvědčit, že ten chlapec existuje. Nikdy se mi to ale nepodařilo. Občas šel se mnou ještě do školy, pak však jeho návštěvy řídly. Někdy přišel jen jednou dvakrát za týden, někdy se klidně celé týdny neukázal. Naposledy jsem ho viděla těsně před devátými narozeninami.

Mohlo by Vás zajímat:

Želmíra (30): V synově pokoji mě překvapil duch, který si přišel pro hračku. Ještě nikdy jsem se tak nebála

Můj současný přítel je ten chlapec

Roky plynuly a ze mě se stal dospělák. Vedu vcelku normální život. Mám dobrou práci, pár dobrých přátel. Dalo by se říct, že mi vlastně nic nechybí. Ale i tak cítím, někde hodně hluboko v sobě, že nejsem úplná. Ještě donedávna jsem to nedokázala přesně pojmenovat. To až po seznámení s Jakubem.

Setkání s ním je osudové. On o mně totiž všechno ví. Nevybalil to na mě hned, ale postupně. Začal mi vyprávět moje příběhy z dětství. Kdy jsem upadla a plakala, kde jsem měla tajné skrýše i to, koho jsem ve školce jako dítě milovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (35): Syn se začal chovat zvláštně. Přistihla jsem ho, že mluví s někým neviditelným

Myslím si, že jde o osudovou lásku

Zní to neuvěřitelně, ale můj přítel Jakub je ten imaginární kluk z dětství. Nejprve mě to vědomí vyděsilo. Jako dítě jsem věřila, že existoval. V dospělosti jsem si přiznala, že jen v mé hlavě. Jenže teď, po tom, co všechno mi Jakub vyprávěl, vím, že tím imaginárním chlapcem byl on.

Jediné, co mi zůstává záhadou, je, jak je to možné. Moje máma ho nikdy neviděla. Kde celou dobu byl, když ode mě tehdy odešel? Celé je to víc než děsivé, ale přijmula jsem to. Jakub je moje osudová láska. Jiné vysvětlení pro to nemám.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kačka (35): Ten propršený den mi změnil život. Díky holčičce ztracené v parku jsem našla osudovou lásku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.