Karla se nemohla dočkat, až bude babičkou. Po Sonině narození žila jen pro vnučku. Pomáhala snaše všechno zvládnout. Odměnou jí za to bylo, že si Soňu v jejích šesti letech mohla vzít na prázdniny.
Když si náš syn Roman (33) začal s Tamarou (30), já čekala na jediné - kdy se vezmou a budou mít děti. Poslední tři roky jsem si nepřála nic jiného než se stát babičkou. Byla jsem připravená snést svému vnoučeti modré z nebe.
Nemohla jsem se dočkat vnoučat
Nakonec jsem se po téměř pěti letech, co ti dva spolu byli, té šťastné noviny dočkala. Když mi Tamara volala, že je těhotná, brečela jsem jako želva. Běžela jsem za manželem. ,,Luďku, je to tady. Budeš dědeček!“ křičela jsem a radostí ho objala kolem krku. Věděla jsem od Romana, že on se do založení rodiny moc nehrnul. Od začátku jsem se jim proto snažila pomáhat.
Tamaru jsem vozila na těhotenské prohlídky. Když jí bylo špatně, pomáhala jsem jí s domácností. Musela jsem se zkrátka postarat o to, aby ty těžší začátky nového života ustáli. Roman byl trošku ten typ, který když přijde menší mráček, bere kramle. Nakonec jsme to celé zvládli a vyhlíželi den porodu. Tamara mi dovolila čekat před nemocnicí.
Slíbila mi, že budu jedna z prvních, která jejich děťátko uvidí. Pohled na rozkošnou Soňu nikdy nevymažu z paměti. Byla celá po Romanovi. Ty oči, pusinka. Rozplývala jsem se nad ní plná lásky, kterou jsem byla připravená jí dát. Díky dobrým vztahům jsem k mladým mohla chodit celé šestinedělí. Se snachou jsme si rozuměly. Měly jsme se vážně rády.
Vnučka s námi jela na prázdniny
Občas jsem měla tendenci chovat se jako typická tchyně, ale Tamara mě vždycky probrala. Vzájemně jsme si vycházely vstříc. Když chtěla být s malou sama, narovinu mi to řekla. Stejně tak, když potřebovala, abych si ji vzala a ona mohla spát. Skvěle nám to fungovalo. Malá rostla do krásy a my se dočkali toho, na co jsme tak dlouho čekali.
Bylo jí šest a mladí nám ji svěřili na polovinu prázdnin. Vlastníme s manželem chalupu, kde je to pro dítě jejího věku naprosto skvělé. Jezdila tam s námi odmala, takže si našla mezi místními kamarády. Minulý rok to bylo poprvé, co tam s námi byla tak dlouho. Neskutečně jsme si to užívali. Chodili na houby a když vyšlo počasí, tak do rybníka na koupačku.
Nikdy jsem si nepřipadala šťastnější. Jednou, týden před návratem domů, jsem Soňu požádala, aby zašla za sousedem pro meruňky. Chtěla jsem udělat její oblíbené ovocné knedlíky. Než odešla, připomněla jsem jí, že musí jít opatrně. ,,Až budeš přecházet silnici, pořádně se rozhlédni. Raději dvakrát,“ upozornila jsem ji.
Vnučku srazil opilý řidič
Když se víc než tři čtvrtě hodiny nevracela, vydala jsem se za ní. Ve chvílí, kdy jsem se blížila k silnici, jsem viděla, že kousek od ní někdo leží. Rozeběhla jsem se tam, protože to podle barvy vlasů vypadalo na Soňu. Ležela bezvládně na zemi a nedýchala. Snažila jsem se o první pomoc. Volala jsem záchranku. Po jejím příjezdu lékař bohužel jen konstatoval smrt. Nevěřila jsem tomu, že je mrtvá.
Navíc jsem si to celé dávala za vinu. ,,Neměla jsem ji posílat samotnou. Co mě to napadlo? Vždyť je to ještě dítě,“ brečela jsem manželovi v náručí. Později se ukázalo, že ji srazil opilý řidič, který jí ani po střetu nepomohl. Boural ve vedlejší vesnici, kde ho dopadli. Půjde do vězení. Bohužel žádný trest, který dostane, nám Soňu nevrátí. Naše rodina je v troskách. Postupně se celá rozpadla. A mohu za to já.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.