Míša (28): V pokoji jsem od malička cítila neurčité zlo. Netušila jsem, že to těhotenstvím nepřejde

Celý život bydlím v témže bytě. Kdybych mohla, hned z něj odejdu, protože se v něm od narození necítím dobře. Je v něm něco, co mě kdysi děsilo a nedovolilo mi to v klidu spát. Vše se změnilo až ve chvíli, kdy jsem otěhotněla. Jenže teď se můj problém přenesl na dceru, která trpí stejně, jako před lety já.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (53): Dcera mi celý život tvrdila, že ji někdo navštěvuje v pokoji. Dodnes lituji, že jsem jí nevěřila

V noci mi byla zima a pískalo mi v uších

Byla jsem ještě malá holka, když jsem si uvědomila, že se ve svém pokoji bojím. Jakmile jsem v něm měla spát sama, propukala jsem v pláč. Tehdy jsem to neuměla pojmenovat, ale dnes vím, že šlo o čiré zlo, které v pokoji v noci ožívalo. Dokud jsem byla malá, mohla jsem jít v noci za rodiči a spát u nich. Jenže těm po čase došla trpělivost. Nutili mě, abych se naučila spát sama.

,,Už jsi velká. Zvládneš to, jsi moje šikulka,“ utěšovala mě každý večer mamka. Vydržela jsem tam ale sotva dvě hodiny a už jsem s pláčem běžela k našim. Nedokázali pochopit, že u mě něco je. Ačkoliv v pokoji mělo být teplo, já se tam cítila jako v ledovém království. Na ty studené ruce a pískot v uších nikdy nezapomenu.

Když mě mamka zahnala zpátky, nikdy jsem pořádně neusnula. Seděla jsem na posteli a čekala, kdy si pro mě přijdou. Mamka doufala, že až povyrostu, že to přestane. To se ale nestalo. Bylo jedno, jestli je mi pět nebo patnáct. Ten pocit zla v mém pokoji stále přetrvával. Občas jsem si říkala, že se z toho blázním.

Mohlo by Vás zajímat:

Mariana (21): Když se mi v pokoji zjevila postava v kápi, myslela jsem, že mě už nic děsivějšího nepotká. Mýlila jsem se

Vše se změnilo, až když jsem otěhotněla

Když se vám stále dokola děje totéž, po čase to přijmete za vlastní. Tak to bylo i v mém případě. Na to, že mi celou noc hučí v uších a je mi zima, jsem si musela zvyknout. Když jsem dospěla, naši si koupili menší domeček a mně nechali byt. Nadšená jsem nebyla, protože jsem se tam bála zůstat. Díky bohu, že se ke mně nastěhoval přítel Jirka.

Svěřila jsem se mu s tím, co mě roky trápí. Neměl mi na to moc co říct. Když jsem otěhotněla, jako lusknutím prstu můj strach přešel. Najednou jsem spala klidně celou noc. Jenže tím to bohužel neskončilo. Můj problém se přenesl na dceru. Už po jejím narození bylo něco špatně. Jakmile jsme šli ven, bylo to klidné miloučké miminko.

Sotva jsme se vrátili, byla jako vyměněná. Měla postýlku v pokoji, který byl dříve můj. Plakala celé noci a vždy měla ledové ručičky. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se jí možná děje. ,,Co když zažívá to, co já?“ přemítala jsem. Pro klid nás všech jsem ji nechávala spinkat u nás v ložnici. V ní byla klidná a spokojená.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (32): Na kameře v pokoji naší dcery jsme viděli tajemnou postavu. Bojíme se o její bezpečí

Naše malá dcera zažívá to, co kdysi já

Jak Laura rostla, problém se stále vracel. Ve čtyřech letech odmítala v pokoji spát nadobro. Popisovala mi něco, co jsem dobře znala. ,,Mami, mně celou noc píská v uších. Je mi i hrozná ziminka, jako by mi mrzly prsty,“ svěřila se.

Cítila jsem bezmoc, protože to už nebyla náhoda. V tom pokoji je zkrátka nějaká zlá energie. Já se jí sice zbavila, ale teď trpí moje dcera. Pokoj jsme zamknuli a dočasně ho nebudeme používat. Uvidíme, zda to časem samo nevymizí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (25): Během astrálního cestování jsem u babičky viděla něco, co mě znepokojilo. Nevím, zda to dokážu zastavit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.