Kateřina lituje, že se nerozhoupala k rozvodu již před lety. Dala nefungujícímu vztahu šanci a dodnes se kvůli tomu trápí. S Petrem mají syna, který měl být nadějí na nápravu vztahu. Opak je ale pravdou a ona je velmi nešťastná. Neví, jak dlouho dokáže předstírat, že jsou rodina.
Jsem nešťastná už dost dlouho. A nevím, co s tím. Za mým trápením stojí manžel Petr (40). Vzali jsme se před šesti lety, už po třech letech jsme se skoro rozvedli. Tehdy jsme odjeli na dovolenou, která byla poslední šancí. Právě na ní jsme počali syna Pavla. Tehdy jsme si slíbili, že začneme od nuly a budeme na sebe hodní. Lhali jsme si do kapsy. My dva k sobě zkrátka nepatříme.
Škoda, že jsme před lety nedotáhli rozvod do konce
Když jsme se s Petrem seznámili, myslela jsem si, že spolu zboříme svět. Líbilo se mi na něm úplně všechno. Jeho veselá a místy flegmatická povaha se jevila skvělý doplněk mé povahy. Vztah nám klapal možná tak první rok. Během něho jsme se vzali a mysleli si, že je to to nejlepší rozhodnutí, které jsme udělali.
Za další tři roky jsme seděli nad rozvodovými papíry. Ukázalo se, že spolu nemůžeme být. Petr si pořád dělal, co chtěl. Věnoval se svým koníčkům víc než mě. Já jen seděla doma a čekala na něj. Žil si svůj život a já do něj nezapadala. Jsem si vědoma toho, že ani já jsem se nechovala správně. Schválně jsem provokovala s jinými muži.
To jen proto, aby si mě všiml a projevil alespoň nějaké city. Když už to bylo k nevydržení, přišla otázka rozvodu. Chybělo málo a vyšlo to. Dnes bych za to byla šťastná. Petr ale tehdy přišel s posledním přáním: „Chci, abychom si dali poslední šanci. Zvu tě na dovolenou do Thajska. Třeba nám to pomůže."
Na dovolené jsem přišla do jiného stavu
Neměla jsem co ztratit, a tak jsem letěla. Ty tři týdny byly naprosto skvělé! Něco se tam mezi námi změnilo. Užívala jsem si každý okamžik, který jsem s Petrem strávila. Dokonce jsme tam spolu spali víc, než bylo zvykem. Ke konci dovolené jsme si zamilovaně slíbili, že se pokusíme vztah zachránit. Toto nadšení vydrželo tři týdny. Pak bylo všechno zase při starém.
Znovu jsem se vrátila k myšlence rozvodu. Jenže se stalo něco, s čím jsem nepočítala. Na dovolené jsem otěhotněla. Sama jsem nevěděla, co s tím mám vlastně dělat. Šla jsem automaticky za Petrem. „To je jasný znamení, že spolu máme zůstat," radoval se. I já jsem si to najednou myslela.
Až do porodu jsme byli ukázkovým párem. Petr byl víc doma a se zájmem o mě pečoval. Bylo to něco tak nového a krásného, že jsem chtěla věřit, že to tak zůstane. Sotva jsem ale porodila a nastaly povinnosti, Petr zmizel ze scény. Na všechno jsem byla sama. A tak je to vlastně pořád. Petr si opět užívá svých koníčků. Je neustále někde v hospodě, nebo cestuje po světě s přáteli.
Jsme spolu jenom kvůli synovi
Když už je doma, jen se hádáme. Nepromluvíme spolu normálně. Malý Pája svého otce pomalu nezná. Někdy se stane, že i brečí, když ho vidí. Přijdu si tak sama a opuštěná. Nevím, co to je v noci klidně spát. Své přátele jsem neviděla už hrozně dlouho.
Jsem samá povinnost. Už mě tenhle život nebaví. I když našeho syna miluji, někdy si přeji, aby se nenarodil. Pak by bylo mnohem jednodušší ze vztahu odejít. Takhle nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Petra nemiluji, on nemiluje mě. Jsme spolu jenom proto, že máme status rodiny. Snad budu mít jednou dost síly, abych se sebrala a odešla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.