Kateřina (45): Jednou jsem ulítla se šéfem, ten mi pak udělal ze života peklo

Rok, kdy jsem slavila své čtyřicátiny, nezačal zrovna šťastně. Měli jsme s manželem spoustu plánů, jak si budeme užívat, když jsou už obě děti z domu, a místo toho přišel vyhazov z práce pro nadbytečnost. Můj bezvadný chlap mne doma naštěstí podpořil.  Ještě večer mi pomohl napsat parádní životopis a v pondělí ráno jsem se dala do rozesílání. Inzerátů, které hledaly účetní, bylo naštěstí dost, tak mne to docela posílilo. Jenže jak dny ubíhaly, moc se nedělo. Asi po půl roce bez práce, když už jsem byla úplně na dně, se ozvali z jedné reklamní agentury, že hledají mzdovou účetní a abych přišla druhý den.  Manžel mě ale varoval, že o majiteli neslyšel zrovna hezké věci a ať tam raději nechodím. Postavila jsem si hlavu, že přesto půjdu.

Myslela jsem, že nové místo je výhra

Druhý den jsem vyrazila na konkurz. Už jsem měla praxi, tak jsem nebyla ani nervózní. Když jsem viděla majitele agentury, v duchu jsem si vzpomněla na varování svého manžela. Majitel vypadal jako nefalšovaný mafián. Obtloustlý, vousatý, na krku snad kilo zlata, na ruce luxusní hodinky, na sobě strakatou košili, která se vůbec nehodila do celkem jednoduchého obleku. Chyběl už jen doutník a oslovovala bych ho „Done“. Byl ale docela příjemný. Zkoumavě si mě prohlížel, pročítal si přitom můj životopis a vyptával se na rodinné poměry. Nakonec jsme se domluvili, že od pondělí nastoupím.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiří (35): V zaměstnání jsem se zastal bývalého vedoucího. Teď jsem bez práce

Je pravda, že zaměstnanci v agentuře byli divní. Všichni zamlklí, nikdo se se mnou nechtěl bavit, jen účetní, který mi předávala práci, mne před šéfem varovala. Začínala jsem mít opravdu pocit, že tu není něco v pořádku. Rozhodla jsem se ale, že se nenechám ničím a nikým ovlivňovat a budu si hledět jen své práce. Práce bylo sice na jednoho člověka docela dost, ale já měla svou profesi ráda, tak mi to vůbec nevadilo. Šéf se ke mně choval slušně.. Až jsem měla pocit, že ho druzí pomlouvají ze závisti.

Chyběly mi lichotky

Od té doby, co jsem nastoupila do agentury, nám to doma moc neklapalo. Buď jsme s manželem spolu nemluvili, nebo se hádali a to kvůli mé práci. Byla jsem tak raději v kanceláři než doma. Jednoho dne jsem si všimla, že šéf za mnou do kanceláře chodí podezřele často. Vždycky měl jako záminku nějakou „divnou fakturu“, ale pravda byla, že mi přinesl koláč, čokoládu, a pak si sedl ke mně a začali jsme si povídat. Byl fajn. A mně hrozně chybělo dvoření.

Jednoho dne se mne pozval na večeři a já bohužel šla.  Večeře byla skvělá. Po ní jsme si dali skleničku, šéf mi navrhl tykání a nakonec mne pozval na kávu k sobě domů. Nevím, co mne to popadlo, ale souhlasila jsem, i když mi bylo jasné, co se bude dít. A taky že ano! Začal se na mne sápat hned v předsíni svého luxusního bytu. Bylo mi to nepříjemné, ale nebránila jsem se. Když bylo po všem, nejraději bych se neviděla. Bylo mi na zvracení ze sebe sama. Po dvaceti letech manželství podvedu svého muže, který mi věří.

Potichu jsem sebrala své svršky a utekla. Doma jsem dělala jakoby nic a šla se vydrhnout do koupelny.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (34): Práce mě pohltila natolik, že jsem si ani nevšimla, že se partner odstěhoval

Nátlak se stupňoval

Hned ráno jsem sbalila na stole složku faktur a hned běžela do šéfovy kanceláře, jakože s ním musím vyřídit něco urgentního. Usmíval se za stolem. Začala jsem mu říkat něco v tom smyslu, že to byl vše omyl. On mne však povýšeně zarazil a na stůl položil flashku, abych si přehrála, co na ní je. A až to uvidím, že mu mám přinést pět tisíc, aby se doma nikdo nedomákl, co jsme spolu dělali. Byla jsem v šoku. Když jsem v práci zůstala sama, pustila jsem si nahrávku a mé nejhorší obavy se potvrdily, ten hajzl si vše natočil.

Další dny pro mne byly peklo. Bála jsem se, že vše praskne. V práci jsem se bála šéfa, který si nenechal ujít jedinou příležitost, jak mne ponížit. Navalil na mne spoustu práce, bývala jsem tam každý den minimálně dvanáct hodin. A ještě si každý týden přišel pro peníze. Jednou to byla tisícovka, jindy třeba šest. A já platila! Ze strachu jsem se nechala tím grázlem vydírat. Nejedla jsem, nespala, za dva měsíce zhubla deset kilo.

Konečně to ruplo

Už si toho všímal i manžel. Tomu jsem ale vždycky namluvila, že mám teď nějaké ženské problémy. On se ale nenechal oklamat. Navíc konto se tenčilo a už nebyly peníze na nic. Jak také v domácím rozpočtu zamaskovat, že měsíčně chybí víc než polovina mého platu!  A pak si jednou manžel zapomněl svou platební kartu u rodičů a jeli jsme natankovat benzín. Půjčila jsem mu svou a modlila se, aby peníze stačily. Ale nestačily! Karel se vrátil od pokladny úplně zaražený. Na kartě nebyla ani koruna. Celou cestu domů jsem přemýšlela, co mu řeknu. Nedalo se nic dělat, musím s pravdou ven. Tušila jsem, že mi kvůli jednomu uklouznutí jde o manželství se skvělým mužem.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (33): Lhala jsem všem, že mám dokonalé manželství. Pravda vyšla najevo v nejméně vhodnou dobu

Doma jsem si nalila panáka a všechno manželovi vyklopila. Ten byl v šoku, ale neopustil mě, naopak stál při mně, slíbil, že vše zařídí sám a vyrazil ke mně do práce.  Dodnes nevím, co se tenkrát stalo, ale faktem je, že se můj muž z agentury vrátil se všemi penězi, o které mne šéf připravil, a schválenou výpovědí včetně dvou platů odstupného. Trvalo sice ještě chvíli, než mi odpustil, ale nakonec to dokázal. Sama sobě jsem odpustit ale nikdy nedokázala. Kvůli pár pomíjivým okamžikům jsem málem zničila naše manželství. A nic na tom nezmění, že jsem za to pykala.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.