Katka (33): Chci odejít od přítele, ale nemám kam. Drží mě v hrsti

Jsem s Láďou ve vztahu jedenáct let. To, co bylo na začátku vztahu pojmenováno jako láska, dnes vešlo v zapomnění. Myslím si, že mě jen využívá, a já od něj chci odejít. Bohužel, nebude to tak jednoduché.

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (26): Přítel mi říká, že mě miluje, klidně stokrát za den. Začíná mi to lézt na nervy

Ukázal mi, jak se dá žít

Láďa mě ulovil na svoji bezprostřednost a nálepku pohodáře. Zdálo se, že nic moc neřeší a žije si tak, jak chce, a ne tak, jak se musí. Velmi se mi to líbilo, protože to působilo, že vede spokojený a uvolněný život. Začali jsme spolu bydlet poměrně rychle. Láska byla silná, a tak nebyl důvod to nezkusit.

Žila jsem podle něho, protože se mi to líbilo. Každý den jsme se někde bavili a užívali si života. Nebyly žádné dluhy ani extra veliké povinnosti. Byla jsem první dva roky jako v jiném světě. Byla jsem mladá dvaadvacítka, která si myslela, že jí leží celý svět u nohou. Ten pocit mi dal právě Láďa.

Když jsme se rozhodli, že z podnájmu jednoho pokoje půjdeme do bytu, těšila jsem se. Bydleli jsme totiž ve velikém bytě s kamarády. Bylo na čase trochu dospět a jít bydlet skutečně jenom spolu. Sice stále nešlo o vlastní bydlení, ale bylo třeba mít více soukromí a začít se chovat dospěle.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (26): Přítel mě požádal o ruku, má ale jednu podmínku. Váhám, zdali mu na ni přistoupím

První krok k záhubě

Rok jsme bydleli sami dva v podnájmu. Bylo to docela cítit na penězích, ale Láďa vždycky říkal, že peníze budou, ale my ne. Budeme si užívat. Já jsem byla ve skrytu duše stále ta trochu pragmatická Katka, která už nechtěla vyhazovat každý večer peníze v hospodě. Jenže současně jsem chtěla žít jako on.

Po asi dvou letech, kdy i Láďa trochu dospěl, jsme si vyřídili hypotéku na dům. Láska jako trám už to nebyla, přišly první nezvané hádky a rozbroje. Myslím si, že už tehdy jsem měla vzít nohy na ramena. Láďa mě nechal na zahradě dělat kde co, ale sám si seděl doma v teple u fotbalu.

Tvrdil, že ženská má umět to samé, co chlap. Dnes už vím, kde je pravda. Já kmitala kolem baráku, dělala jsem snad úplně všechno. Můj táta mi tenkrát říkal, že mám na víc, ať odejdu. Já věřila, že je to jen nějaké období.

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (40): Žiji ve zlaté kleci. Mám bohatého partnera, děti, luxusní domov a jsem strašně nešťastná

Nemám kam jít

Po šesti letech vztahu jsem otěhotněla. Dnes máme dceru Martinu. Říkám my, ale jak se zdá, je to jen moje dítě. Láďa se chová stejně jako na začátku našeho vztahu. Dává přednost zábavě, hospodě a bohémskému životu. Sice platí účty, ale tím to končí. Já jsem jím zcela znechucená.

Doma zastávám snad všechno. Roli matky, dřevorubce, zahradníka, pračky, myčky a hospodyně. O lásce k Láďovi se mluvit bohužel nedá. Dalo by se spíš říct, že ho skoro nesnáším. S malou netráví žádný čas a mě má jen na sex. Chci od něj odejít. Bohužel, není kam. Otec před časem zemřel, matku jsem neměla. Peníze na vlastní bydlení v dnešní době nemám. Musím trpět, a jakmile se ozvu, že už nemůžu, Láďa řekne: „To zvládneš.“ Má mě v hrsti.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřich (61): Přítel mé dcery si ji nezaslouží, je líný a sobecký. Nemám ho rád

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.