Klára (35): Manžel nechápe, že žena na rodičovské je v práci vlastně pořád. Unavený může být ale jen on

Jsem matka dvou dětí, Aničky (6) a Vojtíška (3). V této době, kdy jsou možnosti každého z nás omezené, se cítím na pokraji sil.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (31): Rodím jedno dítě za druhým, protože se bojím vrátit do práce. Manželovi došla trpělivost

Celý den jsem na všechno sama

Najít systém v tom, jak bude naše čtyřčlenná rodina v lockdownu fungovat, nebylo lehké. Já sice stále pobírám rodičovský příspěvek, přesto pro svou firmu pracuji z domova. Procházím nahrávané hovory operátorů, hledám chyby a dávám jim zpětnou vazbu. Je jasné, že na to člověk potřebuje klid. To je věc, která mi v současné době citelně chybí.

Mohu jen děkovat bohu, že nemám doma školáka. Jak bych k tomu všemu, co dělám, zvládala ještě distanční výuku, to už si neumím představit. Zkusím vám ve zkratce popsat náš den. Ráno vstávám s dětmi kolem sedmé hodiny. Udělám snídani. Dopoledne se snažím jít s dětmi ven, protože být doma od rána do večera se nedá.

Manžel Láďa vstane po osmé hodině, posnídá již připravenou snídani. S kávou v ruce odchází do své pracovny, kde nesmí být do oběda rušen. Na mně je vše ostatní. Obstarat děti, připravit oběd a být připojená na emailu, kdyby někdo něco potřeboval. Po obědě jde Vojta spát. Uspávání trvá hodinu. Když je dobrý den, spí i hodinu v kuse. Starší dítě je vzhůru a žádá si moji pozornost.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (31): Manžel tvrdí, že péče o dítě je výhradně věcí ženy. Nemám žádný život

Manžel je po práci unavený

Je jasné, že během dopoledne se k práci nedostanu. Jakmile vstane syn, jde se znovu ven a já už přemýšlím, co udělám k večeři. To, že se prádlo samo nevypere ani nepověsí, říkat nemusím. Nádobí z myčky nám bohužel také samo do poliček neskáče. To vše stíhám mezi procházkami s dětmi a klikáním do pracovního systému.

Je pět hodin odpoledne a já mám desítky emailů ke zpracování. Anička je předškolák, takže nám ze školky posílají úkoly, které má udělat. Počítač tedy znovu odkládám a věnuji se dceři. Během toho mě Vojta tahá za kalhoty, že má hlad. Láďa je pořád zavřený v pokoji. Přichází kolem šesté hodiny se slovy: ,,Jsem nějaký unavený. Natahánu se na gauč.“

Dokud byl zavřený v pokoji, dalo se dětem říct: ,,Nelezte za taťkou, pracuje.“ Když už je ale mezi námi, nevidím důvod, proč by se nemohl zapojit. Místo nějaké aktivity řekne: ,,Mám na něco chuť. Pekla jsi něco dobrého?“ To už se mi otevírá kudla v kapse. ,,Ne, to jsem vážně nestihla. Omlouvám se,“ opáčím těžce ironickým tónem.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (29): Přítel je nemožný, strká mi naše dítě i do sprchy. Nemám ani minutu pro sebe

Jak to děláte, že všechno stíháte?

Přichází čas koupaní divoké zvěře. Já už na oko nevidím, ale na únavu není čas. Čekají mě dlouhé hodiny u počítače. Musím poslouchat nahrávky a zaslat každému do emailu informace, co je třeba změnit či napravit. Je osm hodin večer. Počítač je stále zavřený. Je totiž třeba uložit děti. Otočím se na Láďu: ,,Mohl bys je uložit? Já potřebuji pracovat.“

,,Nezlob se, ale jsem hrozně unavený. Třeba zítra,“ zamumlá a zadívá se na nějaký nesmyslný pořad v televizi. S pocitem absolutní bezmoci odcházím ukládat děti. K počítači usedám o hodinu později zcela vyčerpaná. Láďa v tu dobu už spí na kanape. Kolem půlnoci odcházím do ložnice s přáním, aby bylo druhý den lépe.

Ráno se vzbudím a dělám další křížek do kalendáře. Opět jsem celý den táhla sama. Jak to děláte vy ostatní, že všechno stíháte?

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (63): Neuhlídala jsem dceřino vymodlené dítě. Stalo se to nejhorší, co mohlo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.