Kristýna zažila při cestě autem za dlouholetou kamarádkou podivnou událost. Pár kilometrů před cílem spatřila žlutou záři a následně záhadnou bytost na kole, která se pár metrů před ní zničehonic ztratila ze silnice.
Řidičský průkaz vlastním od 20 let. Rodiče mi brzy poté pořídili starší škodovku, abych se rozjezdila a získala za volantem jistotu. Řízení mám docela ráda, díky autu se dostanu do míst, kam bych se jinými prostředky dopravila jen stěží. Nicméně musím přiznat, že když mám volit mezi autem a procházkou, vyberu si to druhé. Zbožňuji pěší túry a s chutí se projdu v přírodě, v níž načerpám novou energii.
Cyklista se najednou vytratil
Tehdy o víkendu jsem se ale bez auta neobešla. Chtěla jsem navštívit dlouholetou kamarádku Mariku (24), jež se po škole odstěhovala na okraj malé vesničky, kam autobusy jezdí jen sporadicky. Domluvily jsme se, že k ní dorazím v sobotu k večeru, popovídáme si, někam zajdeme zapařit, přespím u ní a druhý den pomažu zase zpátky. Natankovala jsem plnou nádrž a vydala se na cestu.
Bylo kolem půl sedmé večer, panovalo sychravé podzimní počasí, všude tma a já se pomalu blížila do cíle. Jela jsem po okresní silnici, kde nebyl žádný provoz, což mi maximálně vyhovovalo. Zbývaly mi poslední kilometry, když jsem před sebou spatřila záhadnou žlutou záři. Pozorovala jsem ji a dumala, co to může být. Nikdy jsem nic podobného neviděla.
Ujela jsem další kilometr, když jsem na silnici zahlédla postavu na kole, která se pohybovala asi sto metrů přede mnou. Podivně kličkovala, a když jsem ji dojížděla a brzdila, abych dotyčného či dotyčnou nesrazila, najednou se ztratila. Prostě se vypařila!
Spolu s cyklistou zmizela i záře
Zastavila jsem u kraje vozovky a vystoupila z auta. Obešla jsem ho kolem dokola, dívala se na všechny strany, jestli cyklistu nezahlédnu, ale nikdo tam nebyl. Široko daleko ani noha! Jen pole a louky. Usedla jsem zpátky do auta a pokračovala v cestě.
Jela jsem pomaleji a pátrala po záhadném cyklistovi, po němž však nebylo nikde ani památky. Vše se vrátilo do normálu, jako když lusknete prstem. Rozplynula se i ta žlutá záře, jen já byla silně rozrušená.
Asi po čtvrthodině jsem dorazila za Marikou, které jsem ihned vylíčila, co se mi stalo. Bedlivě mi naslouchala a byla mým nevšedním zážitkem zaskočená. Rozebíraly jsme to celý večer, ale k racionálnímu vysvětlení jsme nedošly.
Nevím, jestli cestu zvládnu
Špatně se mi tu noc usínalo, pořád jsem myslela na záhadného cyklistu, jenž zčistajasna zmizel. Druhý den jsem se vracela domů po téže silnici, nic neobvyklého jsem ale na ní ale neviděla. Doteď netuším, koho jsem v tu sobotu vlastně spatřila, co způsobilo podivné žluté záření a jak se tam vzalo.
Od bizarní příhody uběhly už dva roky a u Mariky jsem od té doby nebyla. Před pár dny jsme se však domluvily, že k ní na jaře přijedu a uděláme si dámskou jízdu. Těším se moc, na druhé straně se k ní bojím a fakt nevím, jestli to psychicky zvládnu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.