Lenka (32): Během osamělého večera na chalupě mě pronásledovalo neznámé světlo. Dodnes si to neumím vysvětlit

Říká se, co Čech, to pivař, a co Čech, to chalupář. Rčení, která jsou alespoň u mě naprosto trefná! Pivo mám opravdu ráda a chalupaření doslova zbožňuji. Jednu pěknou chalupu jsme před lety s manželem Petrem koupili. Není nad to se v pátek sebrat a vyrazit na víkend relaxovat do klidu přírody. Kolem stavení je sice i dost práce, to k tomu ale patří a musím říct, že mě to i celkem baví. Na chalupě jsem se vždy cítila absolutně bezpečně, i když jsme neměli moc sousedů. Pak ovšem přišel jarní podvečer, který to změnil.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (34): V kůlně mě vyděsilo divné červené světlo. O den později přišla smutná zpráva

Světlo doputovalo až k oknu

Na chalupu jsem onoho osudného dne zamířila bez Petra (33), který onemocněl a kurýroval se doma v Praze. Původně jsem myslela, že zůstanu s ním, ale nabádal mě, ať jedu a užiju si to, protože předpověď počasí slibovala příjemné teploty. Poslechla jsem ho. Dopoledne jsem se věnovala zahrádce, odpoledne zašla na procházku a k večeru se rozhodla, že si opeču špekáčky.

Rozdělala jsem oheň a pustila se do toho. Povedly se. Snědla jsem dva a zapila je pivem. Poté jsem se uvelebila do zahradního křesla a odpočívala. Zrovna jsem se dívala na oblohu, když mě na ní zaujalo zářivé světlo ve tvaru placky. Pozorovala jsem ho asi deset minut a přišlo mi, že se ke mně stále víc přibližuje.

Dumala jsem nad tím, co to může být, ale na nic kloudného jsem nepřišla. Venku mi už začalo být chladno, uklidila jsem tedy věci ze zahrady a zalezla do chalupy. Uvařila jsem si čaj a pak se podívala z okna, zda se záhadné světlo dál drží na obloze, nebo se už ztratilo. Nestačila jsem se divit! Záření nejenže nezmizelo, ale bylo neskutečně blízko! Chvílemi svítilo velmi silně, pak zase jeho intenzita slábla. Takto se to střídalo pořád dokola. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou asi pět minut a měla docela nahnáno. Zvlášť když světlo doputovalo až k oknu a polovinu chalupy žlutě rozzářilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (31): Záhadné kroky v bytě mě děsily k smrti. Museli jsme se odstěhovat, jinak bych se zbláznila

Bála jsem se odjet domů

Volala jsem Petrovi a celá vyděšená líčila mu, co se děje. Ani on samozřejmě nechápal. Radil mi, ať sbalím věci a přijedu domů, jenže já se bála vyjít ven. Zalezla jsem proto do ložnice, lehla si do postele a přikryla se peřinou. Nějakým zázrakem se mi povedlo usnout a probudila jsem se až ráno. Bylo krátce před osmou, opatrně jsem šla do kuchyně, abych zjistila, jestli světlo stále okupuje chalupu.

Otevřela jsem dveře, rozhlédla se po místnosti, podívala se ven, ale po světlu ani památky! Musím říct, že jsem si v tu chvíli zhluboka oddechla. Nazula jsem boty, vyšla před chalupu a dívala se na oblohu. Záření ale skutečně zmizelo.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (32): Těžko se tomu věří, ale zelenomodré světlo nad postýlkou mé dcery je asi děda

Záření jsem už nikdy nespatřila

Cítila jsem velkou úlevu, každopádně událost mě natolik poznamenala, že jsem na chalupě už zůstávat nechtěla. Naložila jsem věci do auta a vyrazila domů. Manžel mě přivítal už v evidentně lepším zdravotním stavu. Vyprávěla jsem mu ještě jednou, co jsem viděla, a den co den přemýšlela, co to mohlo být.

Další víkend jsme vyjeli na chalupu spolu. Cítila jsem nervozitu, kterou jsem ale před Petrem nedávala znát. V duchu jsem se ptala, zda zažijeme podobnou příhodu, jestli nás bude opět pronásledovat záhadné světlo... Nic takového se ale naštěstí nestalo. Od podivné události uběhly už téměř dva roky a od té doby jsme na chalupě byli mnohokrát. Žádné tajemné záření jsme však nikdy nezahlédli a já si tehdejší zážitek dál nedovedu vysvětlit…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vanesa (25): Křik záhadné ženy mě zcela paralyzoval. Musíme z bytu pryč, než se semele něco horšího