Kristýna (26): V noci za mnou přišel malý chlapec. Až rodiče mi řekli, kdo to vlastně je

Na to, co přede mnou skrývali moji rodiče, jsem si musela přijít sama. Respektive se mi ta záležitost přišla v dospělosti sama připomenout. I když je mi z toho smutno, jsem za ten zážitek ráda.

Mohlo by Vás zajímat:

Nataša (32): Synové mi tvrdili, že je v noci straší neznámý chlapec s kočkou. Dodnes lituji, že jsem jim nevěřila

V noci mě navštívil malý chlapec

S rodiči jsme bydleli ve starém bytě, který už leccos pamatoval. Nepocházíme zrovna ze zámožných poměrů, a tak nám skromné bydlení muselo stačit. I tak mi rodiče dopřáli vlastní pokoj. Byl maličký, ale můj. Mamka s taťkou se mačkali v obýváku, který byl současně i jejich ložnicí. Nevím, kdy se mi to stalo poprvé, ale mohlo mi být tak dvanáct let.

V noci mě vzbudilo světlo z kuchyně. Mám dveře přímo naproti, takže jsem si sedla na postel a pozorovala, co se děje. Zdálo se, že rodiče spí. Zvedla jsem se tedy a nahlédla do kuchyně, abych zjistila, proč je rozsvíceno. ,,Kdo to rozsvítil?“ divila jsem se. Došla jsem k vypínači a zhasla.

Znovu jsem si lehla, když vtom jsem u postele zahlédla nějakého chlapce. Byl ještě malý, věk jsem v tu chvíli ale odhadnout nedokázala. Šířil kolem sebe modré světlo. Pohlédl mi do očí a láskyplně se na mě usmál. V tu chvíli jsem mu úsměv nedokázala opětovat, protože jsem se ho bála.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (35): Můj malý syn má kamarádku. Musím se smířit s tím, že je neviditelná, ale pro syna velmi důležitá

Byl mi něčím povědomý

Schovala jsem se pod peřinu a snažila se usnout, což se mi podařilo. Probudila jsem se až ráno. Nedokázala jsem si vysvětlit, co se v noci vlastně stalo. Hodila jsem to za hlavu jako nějaký sen, který se jevil velmi reálně. Dalších několik let se nic nedělo. Až nedávno. Už bydlím sama, asi dvacet kilometrů od rodičů.

Pozvali mě k sobě na víkend s tím, že u nich přespím. Kolem třetí ráno mě vzbudilo světlo z kuchyně. Bylo to jasné déja vu. Rodiče spali a já stejně jako tehdy vstala a šla světlo zhasnout. Když jsem se vracela do pokoje, už jsem cítila, že někdo stojí za mnou. Tentokrát bylo to modré světlo kolem chlapce syté a zářivé.

Sedla jsem si na postel. ,,Kdo jsi?“ zeptala jsem se beze strachu. Chvíli se na mě díval. ,,Honzík,“ odvětil. Na další otázky už mi ale neodpověděl. Neusnula jsem, dokud nezmizel. Byla to velmi zvláštní chvíle. Jen jsme seděli a hleděli si do očí. Někoho mi hrozně připomínal.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (62): Se sestrou jsme vždycky měly pevné pouto. Přesto mě v jeden moment jeho síla překvapila

Byl to můj malý bráška, který zemřel

Ráno jsem se zeptala mamky, jestli v bytě dřív nebydlel nějaký Honzík. Ta se viditelně zarazila. ,,Proč se ptáš?“ reagovala. ,,Nějaký Honzík za mnou v noci přišel. Má naše oči. Nevíš, kdo by to mohl být?“ zeptala jsem se a to už si mamka s tátou vyměnili zvláštní pohled. ,,Je čas, abychom ti to řekli,“ začal táta. ,,Měla jsi bratříčka,“ pokračovala mamka.

,,Honzík zemřel tak malý,“ plakala. ,,Já měla brášku? A proč jste mi to neřekli?“ divila jsem se. ,,Byla to pro nás strašná bolest a ztráta. Chtěli jsme na to zapomenout. Jak se zdá, on ne,“ špitla mamka. Rodiče mi převyprávěli, jak Honzík jako malý zemřel na leukémii. Těší mě, že se na mě přišel podívat. Jen je mi líto, že nemůžeme být spolu jako bráška a ségra. Snad mě ještě někdy navštíví.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (39): Děsivé noční návštěvy málem připravily moji dceru o rozum

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.